Nadpis byl z provozních důvodů exterminován

10. srpna 2012 v 2:21 | Jimmy Mindfucker |  mindfuck
V lehce pesimisticky-zasněném duchu. Víte, před 48 hodinami jsem byla s ním, nejdřív totálně opilá, pak jen lehce a jak v pět ráno odjížděl, skoro jsem až vystřízlivěla. V té chvíli jsem si neuvědomovala, že jsem bezcitné monstrum, to až teď, když nad tím přemýšlím. (A přehrávám si to. To přehrávání v hlavě je vždycky nejhorší!)

Menší slabůstka pro Doctora Who, nic tématického.

To byl tak pořádán jeden filmově-umělecký tábor.


Pro ty mladší, pro nás, neplnoleté. Ten trval sedm dní a Bože, říkala jsem si, že nic lepšího za prázdniny mě určitě nepotká, to jsem totiž ani nevěděla o tom, že jen o pár dní později bude skvělá třídenní grilovačka u těch nejlepších přátel na světě a jedna akce za druhou a o další týden později se podíváme na ten tábor znovu, tentokrát na jeho mezinárodní verzi s asi čtyřiceti cizinci, pro plnoleté, jen na jednu noc a pak se všecko rozpustí a my pojedeme zpátky domů. No, a tak bylo úterní ráno, kdy jsme nasedli do vlaku, pak pravé poledne, kdy už jsme se v areálu vítali s Čechy nadávající právě na ty cizince (už tehdy jsem si spočítala, že jsou tam čtyři pěkní borci, ale ten jeden, ten s tím rozpláclým obličejem, jak to mám nejradši.. Kuurňa!), pak večer, kdy se promítaly vzniklé práce a pak diskotéka, kde už jsem tedy značně nadraná tancovala s papírovou figurínou po zemi a předstírala, že je to kytara. Ještě přišly debaty o operačních systémech s jedním Čechem, stejně jako debata o nadnárodních korporacích a takové ty věci, které se zkrátka za střízliva neřeší. Debatka s Italem (děsně komolil moje jméno, skončila jsem jako Sarajema Jamara. A taky uměl hezky říct "Pyča kurva" a "Češky největší kurvy světa") a nekonečné ztrácení telefonu, protože jsem zapomínala, kde jsem ho naposledy nechala. A pak pochodovačka - tedy spíš plazení se z chatky na diskotéku, na schodech ještě pokusy o kontakt s Irem, ale tomu nebylo vůbec rozumět, a kolem houpaček, a hele, byl tam, estonec jeden. Ani nevím, jak jsem to dokázala, ale zkrátka jsem na něj totálně nejlepší angličtinou vybalila, že je to ten nejroztomilejší a nejhezčí člověk, kterého jsem kdy viděla. (Myslela jsem to vážně.) Sice mi asi neřekl to samé (byla jsem rozmazaná, táhl ze mě fernet a na sobě jsem měla tepláky a vytáhaný tričko na spaní), ale říkám vám, že těch pět hodin, co jsme spolu byli převážně nalepení na sobě a jeden dotěrný kamarád nám bohužel dělal velkou část z toho společnost, ty by se snad ani nedaly o moc lepšit.

Bylo mu devatenáct a jmenoval se T., nemohla jsem si to jeho jméno pořád zapamatovat. Pořád mám pocit, že jsem na něj asi musela dost často mluvit česky, protože jsem k němu hovořila o věcech, které bych v angličtině dohromady nedala ani se všemi Svatými po boku - a ne že bych si pamatovala, že by mi na ty věci odpověděl. Vybavuju si, že jsem mu, už celkem střízlivá, řekla něco ve smyslu: "To je děsný, máme už jen tři hodiny, jsi vůbec sbalenej? Ježiši, promiň, já na tebe mluvím česky. Dyť ty mi nerozumíš." A smála jsem se tomu, že mu v češtině říkám, že mě nechápe. A pak vytáhl svůj zápisníček a tvrdil, že je to jeho telefon. Taky jsem mu řekla "I love your voice. And my voice too. No, really, don't you think I have sexy voice?", A že potřebuje klávesy, aby mi něco zahrál a hledali jsme jídlo a volnou chatku a měli jsme arašídy a mrzli jsme spolu venku, protože chatičky byly obsazený. Kouřil cigáro za cigárem. Hrozně jsem mluvila a on skoro vůbec, pak mi jen říkal "ššš" a tulili jsme se k sobě u svíčky a bylo to hrozně pěkný. A vrčel, protože chtěl vodku a to bylo ještě hezčí. To vrčení a tak. Měnili jsme si naše roztahováky a já mu řekla, že s tím mým vypadá jak ruská prostitutka, nebo něco takovýho. Nebo jsem si to aspoň myslela - a vlastně se potom moje slovní zásoba omezila na "You're funny", "That's funny" a "Your language is funny". Občas jsem mu lhala, protože jsem nebyla schopná komunikovat. Hrozně mu bilo srdce. A maloval voskem po stole. (To není dvojsmysl, vážení...) A pak bylo půl pátý, chvíle před odjezdem a on mi na chvíli zmizel. A já šla za všema mýma známýma k hlavnímu stanu a oni se ptali. A já nechtěla mluvit.

Pak T. zase přišel, už byl sbalenej, a šli jsme společně k autobusu, ruku v ruce, všichni udivení a já nevím proč, protože byla spárovaná půlka tábora do sebe, a u autobusu na mě holky začaly skandovat "Kiss! Kiss!", a pak odjel, a nechal si svačinku v táboře. Vůbec jsem na něj nemyslela, ani další den. Až teď. V jednom kuse. Fakt je, že jsem nikdy nebyla zamilovaná, znám jen žárlivost (to je tak, když víte o někom, že je do vás zblázněný a pak to najednou přestane a on je šťastný s někým jiným) a nenávist. A teď jsem zjistila, že ten můj T. se neuvěřitelně zajímá o filozofii, studuje špičkovou vysokou, výborně se i tam, kdesi v Tallinnu v té zimě, oblíká, má o všem velký přehled, je to velký pracant, kutil a pravděpodobně umí i vařit, hraje tak na tisíc hudebních nástrojů a v deseti kapelách - no, zkrátka idyla - a místo toho, aby v táboře s třiceti holkama byl s nějakou fešandou, trávil čas se mnou a já toho ani pořádně nevyužila.

Jestli ho ještě někdy uvidím a budeme buď oba single, nebo oba zadaní (tím se to vlastně vyruší), tak se opijeme společně a budeme dělat děsný věci. Chci od něj dostávat pusu na čelo a vymýšlet roztomilá slovíčka a používat anglická slovíčka v jiném významu. (Fancy!) Budeme na sebe spolu vrčet, zahrajeme si spolu na klavír nebo kytaru a vlastně mám v hlavě spoustu dalších nápadů, o kterých vím, že se zkrátka nestanou. Protože si to v té chvíli nebudu uvědomovat. Ani ráno. A pak svět pozná, co to je, když se Jimmy Mindfucker nasere!

A víte, jak mi říkal? Prozradit vám to nemůžu, ale představte si mé jemné, dívčí jméno a k tomu příponu -čku. Kdybych se jmenovala Jimmy, znělo by to Jimmyočku. Kdyby třeba Veronika, bylo by to Veroničku. Prostě tak hrozně sladce, tak sladce, jak jen estonská zdrobnělina může znít. .

Edit po roce: Byl to sice fajn večer, ale T. je strašný idiot, co jsem slyšela. Občas si na něj vzpomenu a usmívám se, ale ve skutečnosti nic nebylo tak roztomilé a zasněné, jako ve článku. A ranní kocovina stejně všechno zastínila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kačaba Kačaba | Web | 10. srpna 2012 v 12:29 | Reagovat

No, mám jenom jednu a na fotkách tak doopravdy vypadá, skutečnost je už trochu jiná, takovej malej velkej ďábel :D :)

2 Roney Roney | Web | 10. srpna 2012 v 12:55 | Reagovat

Pěkně napsaný, možná si těch příležitostí využít měla, ale já se ti nedivím :D já jsem úplně stejná :D
Přeju Ti, ať se ještě potkáte :-)

3 Nikka ♥ Nikka ♥ | Web | 10. srpna 2012 v 13:06 | Reagovat

Jo, chcu ještě jedno [ Minimálně ] Mám v plánu na noze ( Z horní strany šlapky) si nechyt vytetovat noty :D

4 Nikka ♥ Nikka ♥ | Web | 10. srpna 2012 v 13:13 | Reagovat

Něco takového asi, ale hezčí :D
http://www.tetovani66.cz/foto/&id=8759&galid=93&start=0

5 Domi ♥ Domi ♥ | Web | 10. srpna 2012 v 15:41 | Reagovat

Zajímavé :) .. no, asi jsi mohla využít situace, ale zase pokud ho už nikdy neuvidíš, tak bys toho možná mohla litovat ještě víc no ;) tak snad se ještě potkáte a vynahradíte si to :P

6 pirtickicz pirtickicz | Web | 10. srpna 2012 v 18:52 | Reagovat

Jaký to byl tábor :D?
Nebyla to ambroziáda :D?

PS:byla bych ráda kdyby ses koukla na můj blog :)

7 Domi ♥ Domi ♥ | Web | 10. srpna 2012 v 20:33 | Reagovat

já bych je nemohla nosit protože mám malá prsa a tyhle plavky je ještě víc "pohltí" :D:D

8 Aw. Aw. | Web | 13. srpna 2012 v 16:26 | Reagovat

Já mám někoho takového od Talinnu za mořem v Helsinkách. Tam se s těmi fešáky musel rozthnout pytel. :D

9 Lucyje Lucyje | Web | 14. srpna 2012 v 10:45 | Reagovat

Chcu foto Tristana! :D
A nyní mě ještě trojnásobně sere, že jsem tam nebyla.
Fuck.
5848498798798krát lepší jak moře.
Sobotííín prostě.
se soló.
^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama