Kapky deště, špatný vlastnosti a záchvaty vzteku

4. září 2012 v 20:14 | Jimmy Mindfucker |  mindfuck
Jsem jak malý dítě.

Protože obvykle nedodělám to, co začnu, válí se mi tu všude učebnice a sešity, který jsou rozepsaný a nemíním s tím už něco udělat. Ne že bych totiž neměla falešnou naději, že od zítřka začnou uhelný prázdniny, my dostaneme maturitu zadarmo za naše skvělý výsledky v předchozím ročníku a už navždy budu moci sedět doma, koukat na seriály a jíst cereálie. (Jako ten borec z Omegle, jak jsme si s ním s L. volaly. Viď? Říkal, že si dává cereálie po sexu. Já je chci ale po seriálech, seriály a cereály. Parádně jsme si s ním povídaly a on najednou "wait, someone's calling me", vstal a neměl kalhoty a ani nic, co by mu zakrylo, co by mělo zůstat zakrytý, úmyslně, a telefon mu nezvonil samozřejmě. Byl to děsný šok!) Jsem jak malý dítě, protože mlaskám a dělám podivný zvuky, když dostanu záchvat smíchu. A taky chrochtám a přeskakuje mi hlas, bojím se aut a otevírání jejich dveří, cizích dospělých a všude na mě číhaj pedofilové a ufoni.



Mám extrémní fobii z dárků, protože jsem hrozně nevděčná, dostanu dárek, co se mi nelíbí nebo jsem ho nechtěla a začnu brečet a urazím se a já se nechci urážet. Nechtěla jsem jídlo k narozeninám, jsem tlustá bečka a chci přestat jíst a zásadně když přestávám jíst, tak mi matka nakoupí tunu čokolády a soustavně mi to cpe pod nos, protože asi chce, abych na ni začala ječet. Stejně jako jí řeknu, ať mi každejch 10 minut neleze do pokoje a ona za mnou přijde a pak mi nadává, že jí nadávám, ale kdyby sem aspoň nelezla jen kvůli tomu, aby mi ukázala kočku. Mám ráda naši kočku, všechny naše kočky, ale fakt ne, jak máma přijde a začne na mě mluvit tím stupidním hlasem pitomým tónem hlasu a hrozně všecko řešit. Včetně záchvatů vzteku, ale podívejte se na mýho otce, chovám se jako on. Ne, sousedova vážně nebudu.

Zavírám oči, když tancuju na koncertech, to je fajn vlastnost, Anorektický nohy, bejvávalo. A horečkovej stav, protože jsem před chvílí v koupelně chytla neuvěřitelný záchvat breku a jak se mě pak máma ptala, co se děje, dokázala jsem na ni jen řvát, jako vždycky. Den co den si slibuju, že už na ni budu hodná, ale ne, prostě ji zase musím seřvat. Záchvaty breku a vzteku, nateklý oči, děsný beďary a nateklý rty, jsi zrůda, Jimmy. Jsi zrůda.

P.S.: Ventiluju. Záchvaty. Už je mi fajn.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Reni Reni | Web | 4. září 2012 v 21:10 | Reagovat

Proto raději vždycky brečím potají nebo když nikdo není doma :D Nejvíc mě totiž vždycky sere to, že si se mnou o tom chce někdo povídat.

2 Emanuela Emanuela | Web | 4. září 2012 v 21:28 | Reagovat

taky si furt řikám, jak budu hodnější, ale v danou situaci se to ve mně vyvaří a musim nějak svoje emoce ventilovat, taky se často rozbrečim a nesnášim se za to. pak si řeknu, že nestojí mi to za to kvůli tomu brečet, ale tyhle záchvaty nikdy nepřepovídám

3 Vendy Vendy | Web | 4. září 2012 v 21:38 | Reagovat

Tak pěkně to začalo a takový konec...
Nojo, svoje chvilky asi máme všichni. V patnácti, ve dvaceti, ve třiceti... myslím, že i dospělý člověk se občas octne v situaci, že by nejradši řval na celý svět a cítí se mizerně.
Čokoláda je dobrá na nervy, ale měla by být kvalitní.
Koneckonců, tak si ji vem, když ti ji mamka koupila, a pak to rozdej kamoškám. Nebo jestli máš nějakýho synovce nebo neteřinku, tak to strč jim...
Borec z Omegle se asi chtěl předvést. Kdepak že by mu někdo volal.
Exhibicionista! :-D

4 denise denise | Web | 5. září 2012 v 16:39 | Reagovat

[1]: přesně moje slova!:D

5 Alia Alia | Web | 5. září 2012 v 17:11 | Reagovat

Vidíš, tak jsme děti dvě. Strašně mi vadí, že mě 'někdo' může tak lehce vyiritovat, ikdyž jsem jindy pasivní člověk.

6 Gabriel Dantes Decay Gabriel Dantes Decay | E-mail | Web | 5. září 2012 v 19:00 | Reagovat

proto všem říkám, že žádný zasraný dárky nechci...jestli mi někdo chce něco dát, tak jedině prachy...a nebo lístek na Linkin Park

7 M* M* | Web | 5. září 2012 v 19:55 | Reagovat

Těmihle záchvaty si projde snad každý. Sama jsem na ně dřív trpěla úplně šíleným způsobem a nesnášela jsem se za ně, protože vždy, když brečím vzteky, nsejm schopná ze sebe dostat srozumitelný slovo - jen skřeky, a maminka si pak myslela, že jsem jen smutná, čímž mě srala ještě víc. Nejhorší je, že se ty záchavty nedají ovládnout. Chtěla bych na ně velký červený tlačítko STOP.

8 Týna :-* Týna :-* | E-mail | Web | 9. září 2012 v 14:28 | Reagovat

[6]: Já dárky beru, ale prachy jsou stejně nejlepší :D. Klidně bych dárky prala v peněžní podobě. A lístek bych brala taky, jenže moji totálně paranoidní, straomódní rodiče posedlí tím, že mě někdo na ulici vojede, by mě na ten koncert nepustili [:tired:]  [:tired:]  [:tired:] .
A pro JM- píšeš působivý články. Třeba zrovna teď nemám na žádnýho "chytrýho" člověka náladu a nejradši bych zalezla někam pod postel a vylezla až ráno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama