Den dvanáctý: Kdo nebo co tě inspiruje

31. ledna 2013 v 21:13 | Jimmy Mindfucker |  20denní výzva
  • Článek je součástí tohoto projektu.

Skoro každý týden se v mém fotodeníku objeví nějaká stupidní kresba, nebo spíš náčrtek, který neprezentuje až tak moje myšlenkové pochody, jako spíš fakt, že absolutně neumím kreslit. A skoro úplně všechny nákresy se nějakým způsobem týkají hudby. Hudba totiž inspiruje ze všeho nejvíc a nejlíp.



Kupodivu existují i lidi, pro které není poslech důležitý a preferují ticho, ale neznám jich moc. A pak jsou tací, kteří poslouchají věci, které jim předhodí rádio, ale nic jiného - a je to jejich věc. Vkus můžeme rozvíjet, ale nemůžeme ho měnit násilně. Když o rozvoj nestojí, neznamená to, že bychom je měli odsuzovat, ale to už jsem určitě někdy říkala a určitě to nezmiňuju naposled.

Vždycky jsem měla představu, že každý člověk, který zrovna slyší hudbu, která se mu líbí, ji shodnotí jako inspirativní a když zavře oči, rozkládá si všechny nástroje od sebe a rozvíjí je, nebo vidí obrazce. (Mám s tím problém u některých songů Cult of Luny a taky jsem před sebou měla jen tmu na koncertu Beach House, protože v případě těchto dvou kapel mám potřebu zrak nebo představivost naprosto vynechat. Při hudbě takového rozměru není třeba jiných smyslů, než je sluch) Ty obrazce jsou krásné, rozvíjející, povznášející... A vystihují naše momentální či trvalé rozpoložení, nikdo jiný jim nemůže rozumět. Třeba dnes, když jsem šla s kamarádkou do školy a měla sluchátka na uších, jsem na její nesrozumitelné otázky skrze hrající hudbu jen utrousila poznámku ve smyslu "Je mi všech lidí tak líto, že nemají tak geniální hudební vkus jako já", ale samozřejmě jsem to nemyslela takhle, protože u ostatních můžou ty pocity, co vnímám u "mé" hudby, vnímat u něčeho úplně jiného. Zrovna tato kamarádka totiž hudbu tolik nevnímá, nezavírá oči, když něco slyší, neprožívá to tolik. A o hodně se připravuje, vážně. (Mimochodem to rozkládání hudby na všemožné instrumenty v mysli je asi jen moje specialitka, zatím jsem nad nikoho podobného nenarazila... Čímž se můžu oficiálně prohlásit za jedinečnou, pokud mi někdo v komentářích nezavře klapačku.) Taky čas od času prohlásím poznámku jako "Kdybyste teď zrovna poslouchali takovou nádheru, jako já, taky by se vám nechtělo mluvit", ale vždyť je to přesně tak. Muzika byla, je a bude vždy prvek, který dává nejvíc. Minimálně mně.

Druhou neinspirativnější věcí jsou beze sporu lidé. A s lidmi slova. Můžete pár vteřin poslouchat cizí rozhovor a už máte nápad. A obrazce. Ale nejen situace, ale samotný fakt, že ostatní lidé jsou taky inspirováni, je inspirující. A nemluvím teď o nikom jiném, než o naší drahé Lucyji (a náhodných obrázcích a lidech z obrázků na internetu), což je pravděpodobně jediná holka v mém blízkém okolí, na kterou nemám potřebu nadávat za jejími zády, závidět jí, žárlit na ni, nebo cokoliv jiného, protože jakékoliv takové pocity smete obdiv. "Příliš malé tělo na tak velkou uměleckou duši," nebo něco podobného o ní kdysi utrousil můj dobrý kamarád. (Bližší přátele budu vždycky hledat jen mezi klukama, protože jsem s nima prostě vždycky vycházela líp. S holkama vyjít nedokážu, protože jsem hrozná drbna. Kámoši mi umí zavřít držku, když tlachám. Holky ne, ty poslouchají a drbou se mnou, aby to pak mohly roznést dál.) Věřím tomu, že každý má v okolí osobu, která je taky inspirativní, nebo prostě máte daleko bližší kamarády, ale i když to není váš nejbližší kamarád, tak ho obdivujete a uznáváte. A tak to má být.

Inspirující může být vlastně úplně všechno, kromě oblečení z Takka a Gatu. Jen otevřít oči. A tak.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 stupid stupid | Web | 31. ledna 2013 v 21:53 | Reagovat

Osobne to mam podle nalady. Treba kdyz pisu, obvykle potrebuju ticho, jinak se nesouatredim, ale stalo se mi i to, ze jsem si pustila muziku a jelo mi to samo. Kdyz maluju, tak s hudbu poustim skoro zdy, ale nekdy mam ticho radeji take. Nebo jsem spis lina tu hudbu pustit, hehe.

Jinak, psani bez diaktriky za "cool" nepovazuju, ten problem jsem nikdy nemela. Pisu anglickou klavesnici a takrka to neumim zmenit, sice jsou online stranky, ktere ti to zmeni pro tebe, ale jsou obvykle hodne nekorektni, takze to mam radeji takhle.

Weheartit je v pohode, akorat dvakrat nemusim obrazky slecen, co maji vytetovan infinity sign na zapesti a foti se s ksiltovkou s napisem Obey. Snad vis co myslim.
Proto preferuju Tumblr.

2 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 31. ledna 2013 v 22:19 | Reagovat

Já si u hudby představuju příběhy. Nebo že jsem kovboj.

3 D. D. | 1. února 2013 v 9:24 | Reagovat

muzu se jen zeptat pod jakym nazvem si vyhledala ten obrazek co mas v zahlavi?:)

4 Aňa Aňa | Web | 1. února 2013 v 11:28 | Reagovat

Já to mám taky tak. Já už pomalu u hudby začínám a tohle španělka, to je baska a tamto elektrická a teď změnil akord... A když poslouchám ve škole alibi alibi od visáčů tak mám chuť vše zničit a dělat bordel...

5 Jimmy Mindfucker Jimmy Mindfucker | Web | 1. února 2013 v 12:19 | Reagovat

[3]: Promiň, ale nemám tušení.  Prostě jsem hledala jen pin-up holku s nějakou vintage atmosférou a po nějakym 3hodinovym hledání jsem narazila na tohle, přesná klíčová slova si nepamatuju, mohlo to být něco ve smyslu pin up, rockabilly, vintage,... V zápatí mám akorát uvedeno, že autorem je Pablo Poulain, ale víc podobných fotek asi nemá.. Doporučuju projít DeviantArt a čekovat umělce

6 Sylvana Raven Sylvana Raven | Web | 1. února 2013 v 13:17 | Reagovat

Ou jé, sušenka a drbání, jsme v sedmém nebi. :-D
Obrazce, ano, poslech hudby skládá myšlenky do mozaiky a dává jim barvy a jas a atmosféru. Inspirace (hudbou) - nevyčerpatelná dávka drogy, kterou si užívám každý dnem.

7 Đoma Đoma | Web | 1. února 2013 v 18:31 | Reagovat

Taky patřím mezi lidi, které hudba inspiruje. Miluju ten pocit, když se dívám z okna autobusu a k tomu mi hraje písnička nad kterou se můžu zamyslet. Nemám vyhraněný žánr, poslechnu si všechno, od starých vypalovaček, až po dnešní tuc tuc :). Ale nejradši mám ty, které nikdo nezná a nikde se nehrajou, protože tak rychle neomrzí :).

8 Lizzy Lizzy | Web | 1. února 2013 v 21:07 | Reagovat

Takka a Gatu a New Yorkeru.

9 WildChild WildChild | Web | 2. února 2013 v 12:43 | Reagovat

Hudba a myšlenkové slova. Protože ať mě při poslechu něčeho skvělého napadne cokoliv, hudba to dokáže povznést na o mnoho vyšší úrovni.
Nebo poslouchat muziku při usínání. Achich.

10 Emanuela Emanuela | Web | 2. února 2013 v 15:50 | Reagovat

poslední poznámka mě pobavila :D :D jaká pravda, Gate Tako a ostatní..prostě pro ovce. S tou hudbou máš naprostou pravdu. Vypadá to, že jsi vážně v tomto jedinečná, tohle já v hlavě vůbec nemám! Nedokážu si představit život bez ní.

11 A* A* | Web | 3. února 2013 v 15:33 | Reagovat

Okrem ľudí a hudby je dosť inšpiratívna aj príroda. Teda podľa mňa určite. Znie to teraz možno ako názor starej vdovy, ktorá kritizuje ľudstvo, a  nenávidí nijaké elektroniké a technické vymoženosti,  frfle, ako si to tu všetko ničíme, ale možno na tom niečo bude... :D

12 Vendy Vendy | Web | 6. února 2013 v 11:17 | Reagovat

Hudba, hudba, hudba.
Taky jsem občas naladěna, že si musím nějakou tu muziku pustit. A vždycky něco jiného - jednou klasiku, jindy rockové a pak zase český výběr, nebo relaxační.
Ale přiznám se, že rozkládat v duchu hudební nástroje a rozhlišovat jednotlivé tóny, mě zatím nenapadlo.
Jsi v tom asi vážně jedinečná. ;-)

13 es ef es ef | Web | 6. února 2013 v 16:46 | Reagovat

Souhlas.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama