Únor 2013

Děvočka čtyřicet šest kilo.

26. února 2013 v 21:18 | Jimmy Mindfucker
Zmatek v imaginárních kamarádech, které nemám a nikdy jsem je neměla.


Poslední dny trávíme převážně v čajovně a ve vlastních hlavách s myšlenkama na koncerty, který budou v pátek, nebo 14. listopadu. (A všechno mezi tím.) Přemlouvám se k tomu, abych si nalakovala nehty a našla smysl života. "Jdi do háje, světe!" Zvolala náhle Jimmy Mindfucker. A svět šel do háje.

Bod.

20. února 2013 v 22:09 | Jimmy Mindfucker
Víte, někdy mám hrozný strach, že bude můj život obyčejný. Asi to tak spoustě lidí vyhovuje, teda - je to docela očividný: "Půjdem dnes na deku?" - "Ne, víš, chci sedět doma na prdeli." (Možná mi spolužáci říkají něco jinýho, ale přesně tohle myslí a taky dělají. A už celkem dlouhou dobu se s nimi mimo školu nevídám, což mi vůbec nechybí.). Čekám na ten bod zlomu, na kterej jsem už jednou čekala, a on fakt přišel - ale úplně jinak. Je to přes dva roky zpátky, co jsem potkala dva osudový lidi - nejlepšího kamaráda a dobrou kamarádku. V té době. Všecko se rozpadlo po necelém roce a s tím i moje tehdejší osobnost, nebo vkus. Ale ukázali mi cestu. Zažili jsme skvělý koncerty, i ve všední dny nehrozilo, že bych trávila večer doma.

image

Oh, we can be heroes

16. února 2013 v 22:08 | Jimmy Mindfucker
Heroes od Bowieho. A nic. Nic jiného. Prostě nic.


V podstatě se toho od středy moc nezměnilo: Život za životem. Paní Iveta. Akce za akcí. Paní Iveta. Blonďák za blonďákem. Paní Iveta. Pizza za pizzou. A od paní Ivety máme čtyři měsíce pokoj. Zjišťuju, že mě baví prostě všechno, že je svět čím dál lepší místo. Ve vzduchu je jaro, a Paramo. Už brzy. A trávit páteční a sobotní večer doma je překvapivě skvělý, když si to vynahrazujete čtvrtečním šálkem čaje za 35 korun a máte po tak perném týdnu.

Mrznu

13. února 2013 v 20:48 | Jimmy Mindfucker
Moje planeta mě potřebuje. 1984 se přenáší do skutečnosti. Už zas jsem totiž přibrala. Moje budoucí děti, promiňte, že na vás přenesu svoji začínající obezitu.


Máme prázdniny a všecko je teď docela vajld. Viděly jsme se po třech měsících s Es., prudily jsme s Lucyjí v trapné Praze a následující 4 dny, včetně dneška, natáčíme s postiženými ve stacionáři. Mám tu nejdrsnější úlohu ze všech - jsem skriptka! A hovím si.