Procházka

2. května 2013 v 20:34 | Jimmy Mindfucker |  den po dni
Nejsem teď doma, ale jsem v jiném městě skorodoma, na tom nezáleží. Říkala jsem si, že bych se mohla jen tak projít do parku a sbalit nějakého hipstera na sedmero mých vlasů modravých a vyčistit si trochu mysl.

Vylezla jsem ze dveří, auta nejezdila, lidi stáli podél silnice a jakoby na něco čekali. Do háje, konec světa, pomyslela jsem si. Moje obavy se potvrdily docela rychle. První cyklista. Druhej cyklista. Všude samí zasraní cyklisti se svýma zasranýma kombinézama a občas houkání fízláckých aut, to aby jim lidi uhnuli. No ne, to je nějaké mistrovství? Na druhou stranu silnice jsem se nedostala, tak jsem se vybodla na park, do kterého jsem původně chtěla jít, a šla na ostrov za koleje. Šmarja, další cyklisti, rychle pryč! Došla jsem k hradbám. Sedla jsem na ně, pustila si Joy Division. Vlastně mi hráli celou dobu. Cosi na mě povídá bezdomovec, ale já cigára nemám, sorry. Tak jsem čekala, až projde kolem nějaký hipster (promiň, Mayi), aby si za mnou mohl sednout a povídat si.


Po půl hodině krásnýho výhledu z hradeb na kopci, kdy kromě jednoho bezďáka neprošel ani jeden člověk, jsem popojela. Nestává se mi často, že bych měla chuť si atmosfericky zapálit, ale teď bych vykouřila klidně i celou krabičku, i když mě cigára docela obtěžujou. Vylezla jsem po schodech nahoru a dostala jsem se do slepé uličky. Šel tam týpa s roztakovákem, takový ten skejťácký typ. Nevypadal, že na někoho čeká, bylo to docela zvláštní... Opodál postávala partička bezdomovců, směrem k náměstí pak na nějaké kravině na hraní tatínek s dítětem. Sedla jsem si a pokračovala v poslechu něčeho, nepamatuji se. Seděla jsem tam vlastně omylem, chtěla jsem projít hradby k náměstí, ale vedla odsud jen cesta, kterou jsem přišla, a nějaký dvorek, kterým se možná dalo dojít, kam jsem chtěla, ale spíš to vypadalo, že patří jen k nějakému baráku.

Skejťák prošel rovnou za bezďákama. Ježiši. Odcházím. Jdu cestou pod místem, kde jsem zrovna byla a jsem zabraná do hudby. "Kočko," podívám se nad sebe, "nezašla byste na vínko?" S bezďákem? Omglolwtf "Vtipný," utrousím. "Takže ne? A proč ne? A kambystezašlablablablabiajergjnelůokoerujg"

Procházím náměstí. Juu, nějaká stylová skupinka fešných cizinců, to se v malém městě, ještě k tomu momentálně plném cyklistů, nestává tak často... Ale Jimmy, nečum pořád po hipsterech, jdu dál. Chvilku za mnou šel klon mého olomouckého kamaráda (co umí kouzlit), pak odbočí směrem ode mě a já přicházím do parku s jezírkem. Skupinka píplů sedí na trávě na zemi, chtěla jsem si sednout na lavičku kousek od nich, ale bylo by divný na ně tak čumět. Sedla jsem si k jezírku. Skupinka se zvedá a odchází, sedím se sluchátkama a soustředím se na hudbu. Za mnou prochází nějaké ímou, pak si sedám na místo, který jsem původně chtěla obsadit. Zas potkávám tu skupinku fešných cizinců. Ve skutečnosti nevím, jestli jsou to cizinci, jenom... Víte co, na naše poměry. Asi po půl hodině jsem zaregistrovala, že ímou sedí někde vzadu u baráku a dělá to samý, co já. Sleduje lidi a ujíždí na tom, co mu jede ve sluchátkách. Anebo tak minimálně vypadal. Všecko mám v mlze a keři.

Je mi strašná zima. Ímou odchází opačnou stranou, kroutím se v rytmu Cult of Luny. Lidi chodí, pak přes cestu proběhla černá kočka. Ale měla bílý tlapky, tak se to nepočítá. "Čičíí", volám. Hned jsme byly kamarádky. Ale jak přišla kočka, přestali chodit lidi. A když si kočka šla lehnout pryč ode mě, tak zase chodit začali, to byl docela divnej moment... Nalevo dva týpové, se kterými bych ráda hodila řeč. Smůla. Taky odchází. Čekala jsem, až mi dohraje album, abych mohla s klidem vyrazit domů. Ímou se vrací, jde kolem mě... Ne, asi jsem nesplnila jeho ideály, bylo mi docela blbý na něj jen koukat, pořád se kroutím do rytmu Luny, hraje mi poslední písnička (která má 15 minut btw.), on je zahleděnej do té placaté věci, co neuznávám, ze které trčí sluchátka. (Jo, tablet.) Tak si třeba naser, za pár minut mi skončila písnička, zvedla jsem se a odešla. Na náměstí jsem potkala zase tu skupinku cizinců. Eh, cizinci? To sice možná jo, ale umí docela hezky zakřičet "Doprdeleee".

Je to vlastně docela všední zážitek, ale pocity, který mě provázely, byly zvláštní. Někdy se mi stává, když někde sedím, že ke mně sedne někdo cizí, poví mi o smyslu života a už nikdy ho znovu nespatřím - fajn, stalo se mi to dvakrát, ale bylo to super. Dnes jsem měla pocit, že se to stane znovu. A nestalo. A mělo se to stát. Vesmír je v nerovnováze... Doctore? Děje se snad něco, o čem bychom měli vědět?

Achjo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 L L | 2. května 2013 v 21:33 | Reagovat

:"DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
cyklistikaanti-sexyasfuck

2 Jane Jane | E-mail | Web | 2. května 2013 v 21:35 | Reagovat

Nenávidím slovo hipster. (Skoro jako ty lidi, kteří se teď tak označujou.)

3 Jimmy Mindfucker Jimmy Mindfucker | Web | 2. května 2013 v 21:39 | Reagovat

[2]: Ono se tak někdo označuje? Já myslela, že je to nadávka.

4 Sylvana Raven Sylvana Raven | Web | 2. května 2013 v 23:55 | Reagovat

Ech, cyklisti v kologaťkách, to známe. :D

I need a Doctor, call me a Doctor to bring me back to life...

5 Creepy cake Creepy cake | Web | 4. května 2013 v 20:11 | Reagovat

přišlo mi taky, že hipster je nadávka...

fešný bezdomovci, prej..

6 Vendy Vendy | Web | 8. května 2013 v 20:46 | Reagovat

Den jako vyšitej.
I s cyklistama.

7 Vendy Vendy | Web | 8. května 2013 v 20:46 | Reagovat

Docela dobrý způsob, jak popsat den. Trochu svérázný, přitom dovedeš zachytit všechno kolem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama