Časy se mění

8. srpna 2013 v 18:58 | Jimmy Mindfucker |  mindfuck
Když jsem byla malá, myslela jsem si divné věci. Každý měl svoji realitu posunutou podle toho, jak debilně roztomilej zrovna byl. Moje kamarádka si myslela, že když cestuje do jiného státu, cestuje po silnici uzavřené v plastovém válci mezi planetami. Česko byla planeta. Chorvatsko jiná planeta. A po cestě koukala na hvězdy.

Mám dva starší sourozence, ale když mi byly asi čtyři, tak jsem to tak nepociťovala. Byli akorát větší. Myslela jsem si, že jsme se narodili ve stejný moment, a máma nás vozila v tom trojitém kočárku. Vybavuju si dokonce i moment, kdy jsem nad tím uvažovala - na ulici kousek od našeho domu, šla jsem asi zrovna s babičkou. A musela jsem být hrozně mrňavá.


Na koupališti jsem potkala holku, co mi tvrdila, že je z jinýho státu. Představovala se jako (z osobních údajů pozměněno) Kocourková, ale tvrdila, že je Focourková, že se to tak řekne v její zemi. Jídlo u nich znamenalo mýdlo, ručník zas cosi jinýho, říkala mi docela dlouhý seznam slov, který u nich znamenají něco odlišnýho, než u nás, přitom jen náhodně měnila začáteční písmena u předmětů. Kousek od našeho města je vesnice, jmenuje se Smržice, a ona říkala, že je ze Smržic S. A existují taky Smržice Y, Smržice P, a tak. Ale lítá se do nich hrozně dlouho. I ona za náma přiletěla letadlem. Potom si sedla na branku na fotbalovém hřišti vedle koupáku, zabalancovala, spadla a rozbila si držku. Babička mi pak říkala, že je nesmysl, aby existovaly nějaký Smržice S, ale já to stejně Focourkové pořád věřila. Hlavně, protože byla v tom areálu sama, její otec seděl oblečenej v autě před vstupem. A tím autem pak jeli až na letiště.

Taky jsem si myslela, že Evropa musí být děsně daleko. Což si myslel i kluk, kterej se mě pokoušel sbalit u něj doma, před jeho otcem, o pár let později. To už jsem suverénně hlásala, že my jsme Evropa. Pak mě povalil na postel a před jeho otcem mi dal pusu. Bylo mi zle. Řekla jsem, že se chová dětinsky, a jeho otec, kterej vypadal jak z Maxim Turbulenc, říkal, že když mě políbil, tak už se dětinsky nechová. Přišla jsem domů, brečela, usnula na pohovce a zdály se mi o tom momentu divný sny, asi protože byl ten kluk divnej a mladší. A pak mu umřela máma na rakovinu, ve stejnej týden, jako máma mojí tehdejší nejlepší kamarádky. A bydleli oba na stejné ulici. S jeho ségrou jsem pak chodila na hokej, byla o pět let starší a už kouřila a říkala věci, kterým jsem nerozumněla, takže jsem ji obdivovala. Jeho otec skončil na automatech a odstěhoval se.

A všecko se tak zvláštně spojuje. Mám takový pocit, že ta holka se Smržic S je dobrá kamarádka mé jiné nynější kamarádky. A táta z auta jí umřel. Někdy se jí musím zeptat, jestli náhodou nebydlela ve Smržicích S. Nebo to byla trošku jiná vesnice, už si nevzpomínám. Ale je zvláštní, jak dlouho děti věří tomu, co se jim napovídalo, když byly menší. Moje spolužačka měla ještě před pár lety hrozně zkreslenou vizi o sexu, protože jí to tak vysvětlil bratranec, když byla mladší. Když jste malí, tak vám to divný nepřijde a už nad tím nikdy nepřemýšlíte. I mně se ještě teď občas stane, že zjistím, že je něco trošku jinak, protože jsem to jako dítě špatně pochopila. A to je sakra divný.

Dětem by se nemělo lhát.

Mimochodem, skoro každé dítě občas zalže, ale je to v pořádku? Proč rodiče ty jejich lži přehlíží? Vždyť je pak utvrzujou v tom, že jim to všichni věří a není třeba mluvit pravdu. Není to fér.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 8. srpna 2013 v 19:08 | Reagovat

netuším ako je to možné, ale keď som bola malá, verila som, že v odkvape vo vani žije bocian a za zrkadlom upír. potom mi vaňu odmontovali a prišiel sprchový kút, bocian tam nebol, zrkadlo sa dalo dole a tiež nič :D
ale je to krásne veriť týmto veciam, pre mňa sú najkrajšie spomienky na "detstvo" práve tie blbosti, čo som si povymyšľala alebo si myslela :D :)

2 Houbička Houbička | E-mail | Web | 8. srpna 2013 v 19:44 | Reagovat

To s holkou z jiné planety mě dost pobavilo :-)

3 Lucie Juliá Lucie Juliá | Web | 8. srpna 2013 v 20:44 | Reagovat

Mám podobně divné vzpomínky na dětství. Také jsem věřila všemu, co mi kdo nakukal, například mojí dřívější nejlepší  kamarádce to, že ji její máma vysrala :D ve vajíčku a že v její rodině jsou všechny ženy čarodějnice, schází se tajně v noci u nás ve vesnici u jednoho velkého kameny a tam kují pikle na smrtelníky.
Ach, zlaté dětství a jeho pohádky...

4 mengano mengano | E-mail | Web | 9. srpna 2013 v 8:41 | Reagovat

Úplně malé děti vlastně ani nelžou. Vymýšlejí si a to je malinko rozdíl. Moje malá vnučka mi dokáže s kamennou tvářičkou vyprávět, jak má v krabičce u postele vílu a chodí ji krmit křupkama. Lže nebo má fantazii? ;-)

5 Doma Doma | Web | 9. srpna 2013 v 11:03 | Reagovat

Děti nelžou, jen prostě svět vidí jinak, já si taky dost vymýšlela :D, ještě jsem z toho nevyrostla, ale v mém věku už se tomu lež říká :D

6 Natálie Natálie | Web | 9. srpna 2013 v 14:09 | Reagovat

Luxusní článek... Ano děti nelžou, pouze si domýšlí a mají fantazii :)

7 Majklice†Světice Majklice†Světice | 9. srpna 2013 v 16:23 | Reagovat

Mé dětství je jeden velký blackout, takže takových perel moc nemám. Akorát to, že jsem si jako dítě myslela, že svou kočku vyléčím tak, že ji strčím do mrazáku, nebo že Pipi Punčochatá neházela peníze do tašky, ale do pekla. Strašně jsem se pak toho filmu bála.

8 Infinity Infinity | Web | 9. srpna 2013 v 19:15 | Reagovat

Já jsem dřív byla taky přesvědčená o různých blbostech a ty domněnky mi zůstaly pak déle. :-D
Rodiče mi však všechno včas vysvětlili a dnes už je vše v pořádku. :D

U článku jsem se opravdu zasmála, hlavně u té části se Smržicemi.

9 Strange Strange | Web | 9. srpna 2013 v 20:09 | Reagovat

[8]: Proč blbostech?

Nechat děti snít by se mělo. Dneska se to už nedělá.

10 Sylvana Raven Sylvana Raven | 10. srpna 2013 v 3:08 | Reagovat

Koukám, že věřit na krokodýla pod postelí, tygra pod stolem a bubáka za rohem dveří není už moc v oblibě.

"Říká se, že děti, blázni a filozofové mluví pravdu... Proto děti bijí, blázny zavírají a filozofy nechápou."

11 mouli-e mouli-e | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 23:52 | Reagovat

Tak tohle je super článek. :D :) jsi jak já.Taky jsem všem všechno věřila.Třeba babička mě provokovala a to hnusně,že nejsem maminky a tatínka,ale že mě našli v košíku jak plavu po Vltavě,teď už se tomu směju,ale před tím?!Jsem brečela hodinu a to přísahám do svých rukávů a ani jednou jsem za tu celou dobu nezvedla oči,jak jsem z toho byla v tranzu ...

12 Mavis E. Strix Mavis E. Strix | E-mail | Web | 11. srpna 2013 v 13:36 | Reagovat

Z tvojho článku som doslova a dopísmena hotová! Popísala si to bohovsky, máš neskutočný talent na písanie a tak trochu si nadávam, prečo som tvoj blog neobjavila skôr.

Čo sa článku týka, súhlasím. Ak dovolíš, vyjadrím sa len k tej spodnej časti, nakoľko na tú vrchnú z úžasu naozaj nemám slov. Áno, deťom by sa klamať nemalo. Mám mladšiu sesternicu, bude mať päť rokov. Ja sa naopak musím pozerať na to, ako ju už odmalička vystavujú realite. Tá malá už ako trojročná neverila, že musí bábiku kŕmiť. Vedela, že je to somarina, že bábika nie je živá bytosť. Myslím, že aj v tomto robia rodičia chybu - dieťa má byť do určitého momentu dieťaťom. Samozrejme, čestným dieťaťom. Takže áno, súhlasím, deťom by sa klamať nemalo, ale zase na druhej strane je niekedy lepšie nechať ich aspoň chvíľu v spleti ich vlastného myslenia.

13 malaika-hatia malaika-hatia | 11. srpna 2013 v 20:14 | Reagovat

Je mi 22 a stejně pořád ještě postupně zjišťuju, v jakým jsem žila bludu. :-D Jsou to maličkosti, vážně blbosti, ale stejně je to zvláštní.. :D

14 DK DK | Web | 12. srpna 2013 v 11:40 | Reagovat

Ach, zlaté dětství... :-D Jen ať děti věří nesmyslům, to jsou ty nejkrásnější vypomínkz. :-)

15 Katherine Katherine | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 18:07 | Reagovat

Zajímavé, nikdy mě nenapadlo nad tím takhle přemýšlet. Myslím, že jsi to krásně vystihla. Obdivuju tě, že jsi to tady napsala. Já bych se asi nikdy nikomu nesvěřila s tím, čemu všemu jsem jako malá věřila. :D

16 Barbora Barbora | E-mail | Web | 16. srpna 2013 v 10:11 | Reagovat

Jo a možná i proto, že některým těm věcem věřím dodnes :D [15]:

17 Vendy Vendy | Web | 17. srpna 2013 v 12:42 | Reagovat

To byl hodně zajímavej myšmaš, plný nejen vzpomínek a představ,ale i otázek.
Proč dospělí lžou? Asi proto že nelze vždycky říkat pravdu.
Proč lžou děti? Protože se učí být dospělými.
Ale i lži by měly mít své hranice a pravda by měla mít své místo.

18 Jane Jane | E-mail | Web | 25. srpna 2013 v 2:02 | Reagovat

Bože, já jsem asi byla divná, protože jsem si nemyslela nic divnýho. Teda pár věcí jo, ale ty si myslím dodneška.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama