Bolístky a šrámy

24. září 2013 v 13:17 | Jimmy Mindfucker |  mindfuck
Tímto bych chtěla pozdravit mého drahého medvíďatého Filu, který už několik měsíců usilovně hledá tento blog. Pusinku.

Krásné chvíle přišly a odešly. Včera jsem ani nebyla schopna nic napsat, moje pokusy o napsání článku začínaly i končily větami, jako "Včera touto dobou". Před 24 hodinami už jsem přitom byla smutná a prázdná. I před 47. Teď už možná nejsem, ale stejně bych nejradši zaspala všechen stereotypní život a vrátila se ve tři ráno před Tesco a odmítala pít ochucenou vodku s lidmi, které nejsem zvyklá vidět, i když bych si na to chtěla zvyknout. Chci si zase lehnout do mokré trávy vedle neudržovaného chodníku na rušné ulici a slyšet Daft Punk. Vnímat a slyšet sebe, jak je zpívám. Slyšet nás, jak je zpíváme. Možná jen necítím to, co bych chtěla a měla, a netrápí mě to. Proč jsme se ani jednou za ten večer nepodívali na hvězdy?


Tak teda díky.

Je příjemné vědět, když ještě někdo jiný vyrovnává paty podle kachliček na chodníku. Někdy, když jdu sama po ulici, jdu po barvách dlažebních kostek, uklidňuje mě to. Taky jsem si četla své staré články plné dřívějších návyků a strachů, tolik se toho změnilo; Nemám přeci strach ze dveří od auta. A něco jsem neměla nikdy - strašidla ve skříni. (Ponožky mi žere pračka. A od pátečního rána nosím jednu ponožku v kapse od bundy, nevím ani pořádně proč.) Bude mě mrzet, pokud nám nevyjdou analogové fotografie, i když se tím nic nezmění.

Měla jsem skvělou spolubydlící, a skoro-souseda, byť jen na 2 dny. Podobně si to musíme zařídit, až budeme bydlet všichni ve stejném městě! Už by to nebylo 532. Ani 350. Ani 182. Bylo by to pár metrů, ne stovky kilometrů.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doma Doma | Web | 24. září 2013 v 19:33 | Reagovat

Ta ponožka v kapse mě vážně zajímá.. 8-O

2 bedna. bedna. | 24. září 2013 v 19:34 | Reagovat

bolo mi nadherne.
s vami.

...s Tebou.

dakujem Ti.

3 Sylvana Raven Sylvana Raven | Web | 24. září 2013 v 19:49 | Reagovat

Já už asi měsíc nosím v kapse kabátu plyšového losa. A když na ulici se bavím chozením po řadě dlažebních kostek a skákáním z kamene na kámen podle velikosti. Ale nejlepší je balancovat na kolejích, a nemusí to být ty vlakový, stačí šalinový.
Některý vzdálenosti bych ráda zrušila. To asi každej z nás...

4 Jimmy Mindfucker Jimmy Mindfucker | Web | 24. září 2013 v 21:14 | Reagovat

[2]:

<3

5 Vaness . Vaness . | Web | 25. září 2013 v 19:46 | Reagovat

Docela síla .
Hezky napsaný (y)

6 hudebni devka. hudebni devka. | Web | 26. září 2013 v 4:37 | Reagovat

chtela bych se vratit do casu, kdy jsme si rekli barvu a slapali pouze na ni.

chvile, jaky popisujes, by mely byt nekonecny. tak v cem je problem?

7 Jane Jane | E-mail | Web | 26. září 2013 v 22:29 | Reagovat

Proto se fotí na film, ne? Že nikdy nevíš, jak vyjde...
Prostě život. Nikdy nevíš jak vyjde.

8 Vendy Vendy | Web | 3. října 2013 v 11:22 | Reagovat

Trochu naděje, trochu smutnění, stopa něčeho hezkého.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama