Konce a začátky

5. října 2013 v 0:25 | Jimmy Mindfucker |  den po dni
Přemýšlím o svých vizích, které jsem měla před rokem. Prošla jsem docela zásadní změnou v tom, jak vnímám svět, vnímám, jak ve mně klesá potřeba vzpoury a umírá snaha vykřiknout, když se mi něco nelíbí, dokážu se už daleko lépe smířit s věcmi, které by mě dřív za normálních okolností zneklidňovaly a cítím se tak unavená, když chce někdo o něčem diskutovat. Už nejsem dítě rebelie, které chce kopat kolem sebe a řvát, že je systém špatný, ale je to tak dobře? Proč se musíme jednou uklidnit a žít normální život?



Uvědomila jsem si, jaké potěšení mi dřív dělalo sahat na syrové maso. Proč jsem to dělala? Napadlo mě někdy, že za pár let maso jíst nebudu a celé dny budu přemýšlet nad tím, jak nahradit sýry a pomazánky, když mi ty veganské přijdou neplnohodnotné? Někdy jen lituju toho, že jsem se vůbec začala zajímat o složení a původ potravin, protože na mě každá špatnost funguje jako placebo a asi už se nikdy normálně nenajím. Vysvětlete to desetileté Jimmy, která se teď právě láduje čokoládou. Ničíš si zuby a tělo, krávo.

Čím dál častěji dostávám vteřinové záchvaty třesu celého těla a ráda si prohlížím svoje ruce. Neklepou se, vůbec. Ale moc mě baví je kontrolovat. Chtěla bych jednou mít anorektické tělo, trčící kosti, velké zrcadlo uprostřed místnosti a ruce, které mi dokážou obepnout pas. Postávala bych sama před svým odrazem v baletní sukýnce a představovala si, jaké by to bylo, kdybych se narodila o den dřív. Možná by bylo všechno úplně jiné. A já jsem ráda, že není.

Můžu se inspirovat sama od sebe?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Doma Doma | Web | 5. října 2013 v 11:48 | Reagovat

To se jistě inspirovat můžeš a každý se mění a je to dobře.

2 Jane Jane | E-mail | Web | 5. října 2013 v 13:51 | Reagovat

Já to nutkání křičet a za něco bojovat pořád mám. Jenom se tak bohužel nechovám.  Místo psaní radikálních článků na blogy a podepisování petic sedím v hospodě se svojí holkou.. Místo demonstrací a benefičních koncertů chodím do kina se svojí holkou. Aspoň vím, kde je ten důvod. Za chvíli budem koukat na televizi v našem domku za Prahou, před kterým bude stát esúvéčko a budem chodit spát v jedenáct, abychom zítra mohly vstávat do práce, haha! P.S.: A budeme mít mikrovlnku!

3 Borůvka Borůvka | Web | 5. října 2013 v 23:40 | Reagovat

No, jde o to, že nepotřebuje jen bojovníky...

4 Barbora Barbora | E-mail | Web | 6. října 2013 v 12:48 | Reagovat

podobný záchvaty mám, když se zhulim...

5 Doma Doma | Web | 8. října 2013 v 20:01 | Reagovat

Awesome!:D Bioterorismus, jméno pro syna je husto-kruto-přísné, lidi budou mít respekt!!

6 Jane Jane | E-mail | Web | 9. října 2013 v 17:03 | Reagovat

Kniha bude, akorát pozdějc. Snažím se to brát postupně a v mé velké autobiografii jsem zatím u doby kdy mi bylo třináct a půl :D Mám už teda jednu "knihu", ale ne v elektronické podobě...

7 Ema Kögler Ema Kögler | Web | 9. října 2013 v 19:00 | Reagovat

Naučím se veganské palačinky.

8 hudební děvka. hudební děvka. | Web | 10. října 2013 v 0:54 | Reagovat

první odstavec píšeš o mě? nechutně to sedí.
...beru to tak, že jsem přestala pózovat. (a nebo jen pózuju ještě víc?)

hehe.

9 Jimmy Mindfucker Jimmy Mindfucker | Web | 10. října 2013 v 12:38 | Reagovat

[8]: Ale ne, vždyť já nepózovala. Mám revolucionářskou duši. Která pomalu umírá.

10 Michelle Michelle | E-mail | Web | 11. října 2013 v 16:15 | Reagovat

Taky jsem se časem uklidnila. Dříve bych se hádala kvůli úplně blbosti a strašně by mě to vytáčelo. Ale teď už to přecházím. Je to osvobozující ;)

11 Vendy Vendy | Web | 14. října 2013 v 21:47 | Reagovat

Nojo, to přináší věk. Těžko si představit revoltujícího třicátníka nebo čtyřicátníka (protože to už je doba, kdy tito lidi většinou mají vlastní potomky a kdyby měli celý život revoltovat, jak by stihli výchovu vlastních dětí? A navíc se ještě prát s přibývající revoltou vlastních potomků? to by byla asi celospolečenská revoluce všichni proti všem. :-D .

12 Medard Medard | E-mail | Web | 19. října 2013 v 17:03 | Reagovat

Člověk se unaví. Přikládám to znechucení ze světa a postupnému uvědomění si, že "těch blbců" bude vždycky víc. Člověk se začne pomalu stahovat, protože chce mít klid. Nějakej ten občasnej stimul (válka, volby, blabla) sice přijde, ale už není síla. Ne, síla by byla - není chuť. Odezněl spasitelský komplex, nejspíš. Za "normální životy" může v podstatě jen tlak společnosti. Je snazší tak žít. Nazval bych to obětí za klid :) *tiše oplakává dredy svého kamaráda a odstraněné tetování dalšího*

13 n n | Web | 20. října 2013 v 13:17 | Reagovat

Jde to ve vlnách, myslim. všechno.
jak nejíst maso, když nemam peníze a jediný, co mohu dlabat zadarmo na internátě, jsou salámy a párky s chlebem, ze kterejch se akorát tak dobře bleje..?
jednou je to klidný, podrhý neklidný. bojim se, kdy se to zase votočí.

14 Násilník Násilník | E-mail | Web | 29. října 2013 v 6:48 | Reagovat

není to dobře. ale dkyb ys byla "dítě rebélie" furt, tak seš v prdeli, a začíná zima...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama