Nechci dýchat

3. listopadu 2013 v 12:39 | Jimmy Mindfucker |  mindfuck
Můj svět byl vždy nevyrovnaný, s vnitřními rozpory se potýkám odjakživa a trvají dodnes. Vždycky jsem byla puntíčkářka. Nepořádek mě rozčiloval, někdy mne pohlcoval záchvat vzteku kvůli tomu, že nemám motivaci si uklidit věci. Nechce se mi sbírat oblečení, polstář, smetí a tělo z podlahy. Můj pokoj nebyl nikdy uklizený, ani můj život.


Nenávidím, když musím před druhými dělat něco, v čem nejsem dokonalá. Nemůžu před vámi hrát na klavír, nemůžu před vámi tančit, vystupovat na jevišti, ani před spolužáky, když mám referát. Můžu před vámi jen zpívat, protože se v tom už nikdy nezdokonalím. A už jsem se sžila s hlasem, který budu slyšet celý život, kdykoliv budu chtít mluvit, a musím ho poslouchat, přestože nechci. Nemůžu mluvit o svých trápeních, protože moje mysl není smířená s dalším posluchačem. Opravdové problémy patří jen mně, a proto si vyčítám, že se někdy začínám otevírat. Po tolika letech se začínám otevírat. Zastavte to, prosím. Zastavte mě-

Už nechci křičet.

Těší mě, když můžu jen tak přemýšlet. Nepřipadám si narušená, když jsem v myšlenkách někdo jiný, byť jen na chvíli. Přitom ale nemusím zavírat oči, abych utekla pryč, jsem smířená s tím, co vidím, a chci to vidět. Vývoj je u každého stejný, vždyť to dokazuje i zápis v sešitu z psychologie. V období adolescence se jedinec plně smiřuje se svým osudem a vzdává se ideálů. Měla jsem jich tolik, celý život jsem čekala na bod zlomu, kdy se začnou věci dít. Vesmír mi nikdy nebyl nakloněn, a nebo vždycky. Kdo ví? Věci jsou takové, jaké mají být, a proto je tak chceme přijmout. Pátek náležel jednomu z dalších okamžiků, kdy jsem si uvědomila, jak moc jsem se změnila, i když to není ničí vina. Období vzpoury nadobro odešlo, ideály zmizely. Po pokoji mi ťapká kotě, a já se usmívám.

Ďakujem Ti za to, že sa ničoho vzdávať nemusím.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 sims--sisters sims--sisters | Web | 3. listopadu 2013 v 13:01 | Reagovat

Zajímavý blog :)

2 Em Zet Em Zet | Web | 3. listopadu 2013 v 13:05 | Reagovat

Článek k zamyšlení, je docela depresivní, abych pravdu řekla :-D Zaujala mě věta o adolescenci, že v té době lidé ztrácí ideály. Musím říct, že já jsem nikdy v životě ideály neměla, ale v adolescenci jsem je všechny najednou objevila. Jakoby zázrakem.

3 Mar Mar | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 13:10 | Reagovat

Víš, ono by to mělo fungovat tak, že nejdřív je dobře, pak je špatně. Pak je ještě hůř, a mělo by být ještě líp. Jenomže mi přijde, že poslední dobou už dochází spíše jen k tomu negativnímu než k tomu pozitivnímu....
Každopádně přestat dýchat.... Přestat dýchat..

4 Ofélie Ofélie | Web | 3. listopadu 2013 v 13:11 | Reagovat

Je to krásně napsané.:)

(Píšeš si deník? Já hodně, pořád ho nosím u sebe a zapisuji si tam i blbosti, názvy obrazů, které mě zaujaly, lepím ústřižky z časopisů... Ale hlavně, když jsem plná rozporu, chtěla bych křičet, nevím, co mám v dané situaci dělat a chtěla bych poradit, všechno tam píšu a tím, jak to vypisuji, buď si uvědomím, že je to vlastně prkotina a nestojí to za zmatek v hlavě, nebo se vyvzpovídám a přijdu si na řešení sama.)

5 Doma Doma | Web | 3. listopadu 2013 v 13:20 | Reagovat

Mám v životě taky dost bordel, třeba trochen poklidit

6 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 3. listopadu 2013 v 19:14 | Reagovat

Pořád budu mít nějaké ty své ideály. Nějaká zasraná realita mě přece nemůže zastavit.

7 Vendy Vendy | Web | 4. listopadu 2013 v 21:53 | Reagovat

Možná je všeho moc, jsi přesycena a unavena. Že se hroutí ideály, to je asi lidský, i když je to smutný. Ale docela mě překvapilo, že adolescent ztrácí ideály, protože si myslím, že mladí by je právě měli mít, že ideály a mládí patří k sobě, chuť přetvořit svět, změnit k lepšímu (i když dnes si nejsem jista, jestli chce ještě někdo zlepšit svět k lepšímu, zvláště když vidí, jak těžko a obtížně to jde...)
Ten závěr s kotětem mi líbíl. :-)

8 Mavis Alvira DeWoid Mavis Alvira DeWoid | E-mail | Web | 5. listopadu 2013 v 16:55 | Reagovat

Veľmi zvláštny článok, aspoň na mňa tak pôsobí. Aby som bola úprimná, veľmi obdivujem tvoj štýl písania, pretože vieš človeka chytiť za city a poriadne ich otrieskať o pomyselné steny, to je na tom to najúžasnejšie.

Čo sa samotného článku týka, netuším, čo dodať, respektíve ako zareagovať. Sama nemám najslávnejšie obdobie, preto radšej pomlčím...

9 bludickka bludickka | E-mail | Web | 7. listopadu 2013 v 17:27 | Reagovat

Já jsem taky rozporuplná osobnost. Nesnáším nepořádek. Jenže uklízení ještě víc. Možná se znovu snažím získat některé ideály, o které jsem se nechala připravit. Ale většina už je pryč asi nadobro.

10 Infinity Infinity | Web | 8. listopadu 2013 v 16:06 | Reagovat

Tento článek na mě působí dost depresivně, ale myslím si, že jednou za čas se takhle cítí téměř každý.

11 Jane Jane | E-mail | Web | 10. listopadu 2013 v 20:25 | Reagovat

Ten článek JE depresivní. Období vzdoru může pominout, ale ideály, ty by měly zůstat.

12 Jimmy Mindfucker Jimmy Mindfucker | Web | 10. listopadu 2013 v 22:05 | Reagovat

Nechtěla jsem, aby byl depresivní. Protože já smutná nejsem.

13 Michelle Michelle | E-mail | Web | 18. listopadu 2013 v 20:52 | Reagovat

Taky jsem se jaksi smířila s tím, že už to jednou nějak je a lepší to nebude. A už mě nebaví se s rodičema o něčem pořád hádat a bojovat s nima, takže bych řekla, že mé období vzdoru také odešlo.

Ze života stejně nevyvázneme živí.

14 Martina Martina | E-mail | Web | 9. prosince 2015 v 11:36 | Reagovat

Mě rozčiluje, když má někdo doma prach. Já bych to nesnesla, uvědomte si, že tohle dýcháte. Fakt to takhle chcete? Pokud někdo touží po změně, tak jsou super čističky vzduchu http://www.codycham.cz/cisticka-vzduchu-wac-u-300

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama