Nehledání vlastní identity

8. listopadu 2013 v 23:01 | Jimmy Mindfucker |  mindfuck
Někdy je mi smutno z toho, jak moc se odchyluju od představy sebe samé. Mám své vize o tom, jak se zachovat v různých situacích, a ty pak nedodržuju. Chovám se jinak, než bych chtěla, a někdy pak nevidím nic, než chyby a zklamání. Trápí mě to, opravdu. A nebo jsem jen až přespříliš zahleděná do sebe.


Jak poznám, že jsem naživu? Mám se těšit z husí kůže, nebo z nacházení oblíbeného zapalovače v zapomenuté kabelce? Možná stačí pocit radosti ze sloupávání stroupků, pocit ospalosti v koutcích očí, kontrola třesu rukou, nebo vůně neznámé příchutě čaje. Nejvíc mi chutná, když můžu stát nad sporákem a vyjídat z hrnce vychladlý oběd, nebo když sedím na zemi. Svíčky si teď zapaluju denně, vůní vonných tyčinek mi po dlouhé době zase načichl veškerý textil v místnosti. Mám sny o lidech, které jsem neviděla, a jejich bytech, do kterých bych se ráda přestěhovala. Čím víc máte v domě pokojů, tím víc strašidel se u vás může schovávat. Jestli budu někdy žít sama, strašidla se nebudou mít kam ukrýt. Vím, jakou přesně budu mít postel, ale stejně bych raději spala jen na dvou matracích, co nejblíž k podlaze. A mezi matrace by mi spadaly cenné věci, které bych tam čas od času zase našla, a dělalo by mě to šťastnou.

Vím, že asociace v mých snech jsou podivné, i když si je nepamatuju. V knihovně musím vypadat ztraceně. Ale kolikrát za život jste se opravdu našli?

Vždycky to bude tak, že když nechci, aby se něco dělo, tak to na sebe přivolávám.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 bedňa. bedňa. | 8. listopadu 2013 v 23:50 | Reagovat

zase raz si mi narusila pravidelnost dychania.
dakujem .)

2 Doma Doma | Web | 9. listopadu 2013 v 8:52 | Reagovat

Jáj, to bys fakt měla! :D

Bože, taky bych si tak ráda zapálila svíčky :), ale chtělo by to nějakého chlapa k tomu :D

3 sarush ef sarush ef | Web | 9. listopadu 2013 v 13:49 | Reagovat

Sama to nedodržuju, a asi je to hloupost, člověk si nemůže plánovat chování, stejně z toho dřív nebo později nic není, pokud by nebyl zatracený asketa a neměl neskutečně silnou vůli.

4 Mavis Alvira DeWoid Mavis Alvira DeWoid | E-mail | Web | 9. listopadu 2013 v 16:49 | Reagovat

Musím s tebou neskutočne súhlasiť a oznámiť ti, že absolútne chápem, v akej situácii sa nachádzaš. Áno, poznám to, keď máš predstavu o svojom správaní v danej situácii, akurát že keď na tú situáciu dôjde, všetko ide bokom. Potom nastáva smútok a tie strašné dni, ktoré pozná hádam každý...

Nádherné odsek, už len prvá veta je úžasná. Musím súhlasiť - najlepšie chutí chladný obed pri sporáku a najideálnejší je malý kútik na prežívanie.

Kto z nás by sa s niečim takým nestretol? Narážam na úplne poslednú vetu tvojho článku. Niekedy mám pocit, že je omnoho lepšie si radšej nič nepriať.

5 Vendy Vendy | Web | 9. listopadu 2013 v 20:03 | Reagovat

To je zajímavé myšlenkování. Některé věci chápu, jiné ne, asi jsem moc přízemní. 8-) Ale oběd přímo u sporáku taky druhý den vyjídám, rovnou z hrnce. Je fuk, jestli je ohřátý nebo studený... ;-)
K tvému úvodu, asi to svědčí o skutečnosti, že jsi člověk, který prostě chybuje. Chybovat je lidské. Nejhorší je poznání, že nejsme takoví, jací jsme si představovali, že jsme. A dobré je, něco s tím udělat, a jít dál. :-)

6 Berenika Berenika | Web | 9. listopadu 2013 v 23:33 | Reagovat

A taky máš v housce zapečený vlas.

7 Gabriel Decay Gabriel Decay | E-mail | Web | 10. listopadu 2013 v 16:28 | Reagovat

[5]: Já se studenýho jídla ze sporáku ani nedotknu. Mám moc špatnej žaludek a z těhle věcí se mi zvedá kufr.

Já se nacházím každou chvíli, problém je, že se pak zase rychle ztratím :D

Cose týče prvního odstavce- Tam jde spíš o zvyky a těch se zbavuje špatně

8 Iffie Iffie | Web | 11. listopadu 2013 v 22:01 | Reagovat

Ztrácím se každou noc, abych se s těma prvníma paprskama slunce mohla ráno zase najít. Akorát teď slunce vychází pořád pozdějš, jestli vůbec. Takže se tak nějak nenacházím.

První odstavec. Chápu. Achjo.

9 Michelle Michelle | E-mail | Web | 18. listopadu 2013 v 21:07 | Reagovat

Přesně vím jak se zachovat, všechno správně vyřeším a všem správně poradím, ale když přijde na to, jak se opravdu zachovat, zasloužila bych akorát tak pohlavek.

A svíčkami jsem přímo posedlá! Jenže moje sestra je trošku nepřející a tak mi vždycky vynadá, že bude smrdět celý pokoj a bude muset větrat a nebude moct spát. A tak si zapaluju svíčky jen když jsem doma sama :)

10 Nosferatu Psiren, NEblahé paměti Nosferatu Psiren, NEblahé paměti | E-mail | Web | 11. února 2014 v 23:41 | Reagovat

Reaguju u stejný situace pokaždý jinak a nikdy jsem ani nesnažila svoje reakce korigovat. Bo to nemělo cenu :´D

Co se radostí z maličkostí týče...jednou se mi podařilo být happy jak dva grepy celý den jen z toho, že jsem se ráno fakt skvěle vyčůrala...no, podle kámošů jsem vždycky byla "divná". Teď jde o to, co je vlastně "normální". Pokud jsou ostatní lidi, tak jsem ráda, že jsem divná. Někdo musí bejt divnej, když jsou všichni tak zatraceně normální, a mít prču třeba z toho, mě málem přejelo auto :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama