Pustíme si starý gramofon?

8. prosince 2013 v 20:50 | Jimmy Mindfucker |  den po dni
Je to zvláštní, první rok bez adventního kalendáře. Pomáhá mi to nestresovat se z Vánoc strávených na místě, na které se někdy nerada vracím. Jako třeba teď. Zavírají se mi oči, sedím v nepřirozené poloze a moje hlava je skoro prázdná. Kdy naposledy jsem měla upřímnou radost z toho, že jsem dostala nějaký dárek? Skoro vždycky pod tou hromadou balícího papíru vidím jen stres z toho, "Co já tomu Jimmymu letos zase dám". Nikdo mě neposlouchá, když říkám, že radost z obdarovávání jsem ztratila už v dětství. Každý vybuřující puberťák přeci musí nenávidět Vánoce a narozeniny a ve skrytu duše je milovat, ale proč bych to měla předstírat? Ano, ta atmosféra je hezká. Když si však nic nepřeju, tak bych nic dostat neměla. Proto mám radost, když dopředu vím, co mi bude dáno. Překvapení mě vždycky akorát stresovala.

Šest hodin a jedenáct minut se nekonečně táhne, každá vteřina se dělí na tisíce dalších, stejně dlouhých, a mocní se navzájem. Tak moc se to vleče, když se aspoň mám, na co těšit. Ale jak dlouhá doba to je, když se od zážitků vzdaluju? Čas nefunguje obráceně, musíme chodit spát, noci rychle mizí a než zavřeme oči, těšíme se na rána, která tak rychle utíkají. Mrzí mě, že neděle je poslední den v týdnu, takže ji nemůžeme v posteli proležet celou. Zatím.


Nedávno jsem si uvědomila, jak moc jsem celý život chtěla být někdo jiný. Kolik času z celého dne jsem obětovala jen úvahami, jak by vypadal můj život, kdybych byla taková, jaká chci být. Nenáviděla jsem se, ale tak nějak skrytě sama před sebou. Nenávidím se i teď. Už jsem schopná si to připustit, odlepit to vnucené sebevědomí, a opravdu si chci vybudovat osobnost, která se přijme. Události, které se teď dějí, mě pomalu přibližují k té osobě, kterou jsem se chtěla stát. Smiřovala jsem se s tím, že není možné, aby se věci daly do pohybu, a zároveň stále skrytě doufala, že přijdou. Přišly. Učila jsem se, jak správně přivolávat svá přání, a vzdala to až po opravdu dlouhé době. A ztracené klíče se většinou nacházejí, až když je přestáváme hledat, že ano? Našla jsem, co jsem potřebovala.


Hrát na olomouckém nádraží sama Amélii na piano je stresující a povznášející. Tak strašně se mi ruce ještě nikdy netřásly, a to jsem hrála jen pro pár lidí. Popletla jsem to, mockrát, a říkala si, že to nevadí. Sotva jsem seděla, k zemi mě stahovaly dvě těžké tašky, měla jsem promrzlé ruce a myslela na to, jaké by to bylo, kdyby vedle mě seděl můj muž a pomáhal mi. V ten moment už jsme od sebe byli čtyři hodiny a mně to přišlo nepředstavitelné. Všechno, na co se teď podívám, vnímám jako počítadlo a odpočítávadlo. Všude jsou jen čísla, vteřiny, minuty, hodiny a dny.

Myslím na léto. Léto bude nádherné. Dny budou dlouhé, noci bez husí kůže, Slunce bude nepříjemně a vlastně i příjemně pálit, přibudou rána, kdy budu moci poslouchat tichý zpěv a mít zavřené oči, ležet na posteli, ze které je tak těžké vstát, prohlížet si prsty. A usmívat se. Celou neděli.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jimmy Mindfucker Jimmy Mindfucker | Web | 8. prosince 2013 v 22:26 | Reagovat

(Ano, děkuju blogu.cz za to, že je tak zajebaný a nezveřejňuje mi editace článku.)

2 Less Less | Web | 9. prosince 2013 v 18:47 | Reagovat

Aby jsi věděla teď jsi mi docela nasadila brouka do hlavy!Proč se stresovat že?Ale to prostě nejde,já jem plánovací typ a když není něco v pořádku tak jsem dost mimo.
S tím časem jsi mě taky dostala,ale abych řekla pravdu já se spíše víc těším na jaro:o:))

3 Jane Jane | E-mail | Web | 9. prosince 2013 v 22:47 | Reagovat

Léto je vždycky nádherný...

4 Vendy Vendy | Web | 9. prosince 2013 v 23:12 | Reagovat

Ono to k vánocům frčí i bez adventního kalendáře. Věděla jsem, že nebudu stíhat, ale dnes už je devátýho a já nemám vůbec nic, ani roztlučené ořechy. No, v pátek v noci bude ta nejlepší chvíle, večer jdeme na večeři ke Kašně a tak budu v tom nejlepším rozpoložení tlouct ořechy.
S dárky si hlavu nelámu, ono to nějak dopadne.
Ale zaujalo mě, že jsi nerada obdarovávaná a nerada obdarováváš. Proč? Protože dárky, které dostáváš, jsou jiné, než bys chtěla? To dovede naštvat, věřím tomu. Ale jinak, přece, dárečky jsou pro radost. :-)
P.S dárkem je, že ten blog už snad konečně funguje, hrome... :-?  8-)

5 Zebra Zebra | Web | 10. prosince 2013 v 12:59 | Reagovat

dárky smrdí. já vánoce fakt bytostně nesnáším a žádný vnitřní těšení tam neni. pro me tenhle svátek nemá žádnou cenu, jediný dobrý vánoce  v mým životě byli minulej rok, šla sem tančit do crossu a na všechno se vykašlala. já nesnáším obdarovávat a nesnáší být obdarována protože na to neumim reagovat i když sem i něco sebevíc líbí neumím na to prostě reagovat, takže mě to mrzí a lidem dávám nesmysly na který nemám peníze a mám z toho stress a prostě fuj.

6 Nath Nath | Web | 11. prosince 2013 v 16:16 | Reagovat

To jo, dárky jsou docela zlo, zvlášť když na ně nemáš :D.. Je to taková divná povinnost. Chce doopravdy někdo dárky, nebo máme jen naučený že by jsme je měli chtít? Z Vánoc mám poslední dobou docela rozporuplný pocity..

Hrát na nádraží na piano musí být úžasný, ale jak je to vůbec možný?

PS: Třetí odstavec vytisknout, zarámovat a pověsit nad krb)

7 Luc Luc | 11. prosince 2013 v 18:51 | Reagovat

příběh o tom jak se také těším na prázdniny kvůli zdánlivému nekonečnu času

8 Barbora Barbora | E-mail | Web | 12. prosince 2013 v 23:53 | Reagovat

Jimmy přijeď zahrát do Pardubic, taky nám sem jeden klavír šoupli a můj Skákal pes a Kočka leze dírou, budou jen těžko znít jako Amélie.

9 Alie Alie | Web | 13. prosince 2013 v 21:05 | Reagovat

tiež si celý život len niečo predstavujem. ale nevadí mi to. v hlave si žijem svoje sny. a niekedy som vdaka ním dokonca šťastná. niekedy nepotrebujem realitu. mám niečo pekné v hlave a tam si to aj žijem :)

10 Doma Doma | Web | 15. prosince 2013 v 11:01 | Reagovat

Jo, já radost z dárků mám pořád, jen Vánoce tolik neprožívám :D ... už ani stres z dárků, které mám koupit nemám, prostě kosmetika neurazí :D

11 bludickka bludickka | E-mail | Web | 17. prosince 2013 v 16:29 | Reagovat

Já jsem tenhle rok adventní kalendář stihla na poslední chvíli.  
Já mám na Vánocích právě ráda to překvapení u stromku. Vždycky si říkám, že bych nejradši ty dárky vůbec nerozbalovala, největší radost mám stejně z těch zabalených.
Jako malá jsem si často přála být někým jiným. Dokonce jsem se s jednou kamarádkou chtěla vyměnit, abych mohla žít její život. A to mi bylo sedm. Teď by mi stačilo, aby mě bezmezně přijali a podpořili ti druzí, pak by pro mě bylo mnohem snažší být sama sebou a snažit se být svým lepším já.

12 Iffie Iffie | Web | 17. prosince 2013 v 19:38 | Reagovat

Vánoce. Všechno, co z nich vidím, jsou jenom ty kýčovitý ozdoby a přehnaný ceny. Kde se stala chyba? A proč?

Nejkrásnější je, si uvědomit, kým se stáváš, a že se ti to líbí.

13 Ilma Ilma | Web | 2. ledna 2014 v 23:17 | Reagovat

Mám ráda podzim. Žádná zima, ale ani vedra. Zkrátka ideál, pohodička.
Vánoce. Nevím, co říci. Už dávno to nejsou svátky klidu a míru. Každej řeší jen dárky, co komu koupí. Vyfuckovat to.
Popravdě dárky nerada přijmám, neumím je přijmat a ani dávat, ale pořád raději dávám. Neumím se nad tím radostně usmívat a radostí vykřiknout, jak jsem ráda. I když mám radost, neumím ty pocity nějak víc projevit. Což si dost lidí vykládá kur*a že špatně.
Myslím si, že je lepší mít překvapení, maličkost, drobnost.. než dostat třeba peníze a nebo předem vědět o všech dárcích, co to pak má za význam? jsem zastánce toho, že když chci někoho potěšit, udělat mu radost.. udělám to  kdykoliv a nebudu čekat na nějaký Vánoce. Vánoce mají být příslibem čehosi, co se z nich už dávno vytratilo a jsou o něčem jiném, proto už pro mě dávno své kouzlo ztratily...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama