Duben 2014

Vzhůru nohama

28. dubna 2014 v 21:03 | Jimmy Mindfucker |  mindfuck
světlo tma
ticho hluk
slova myšlenky
teplo zima
lidi šutry
život potrat
trest smrti mír
láska boží obrácené kříže
svoboda zajetí
asociace protiklady
interpunkce akupunktura
fuck the system

Po tmě přijde světlo

17. dubna 2014 v 15:43 | Jimmy Mindfucker |  mindfuck
Proč ještě neumím italsky? Bylo by to hezké hned z několika důvodů. Tak třeba vyznávat italsky lásku; nebo jen tak mlčet, ale v italštině. Mlčení nám jde taky, ale vždycky je krásnější poslouchat ten příjemný hlas a myšlenky, které sděluje.

A taky ještě nemám tak vysoké boty, abych se na nich bála jít ven. Padala bych. Zastavovala se před příjezdovými cestami a musela je obcházet, protože bych se na kachličkách viklala a zakopávala. Měla platformy alespoň patnáct centimetrů a na fotkách si musela stoupat dozadu, aby lidi přede mnou byli vidět. Dnes jsem si jedny boty zničila, koupila jsem si je před měsícem. Zouvu se zásadně stylem, že jednou botou si přidržím druhou botu. A tak jsem je roztrhla. A usmála se.

Dnešek je vlastně tak trošku idylka - je půl čtvrté odpoledne, upekla jsem sušenky, máme hezké plány na večer, můj muž mi tu spí v zebrovaných peřinách a já hraju Mafii a přejíždím lidi. Mám ráda husí kůži, a taky foukání do jeho vlasů.

Je jaro, vlastně už docela dlouho, ale až teď jsem si jím vlastně jistá, i když jsem zase musela vytahovat kabát a teplé boty

Sinus pičus

2. dubna 2014 v 19:08 | Jimmy Mindfucker |  den po dni
Jsem kontroverzní? A je používání slova kontroverzní kontroverzní?

Tři sušené růže. Život se zdá být tak zajímavý, když ho každý den zachycujete na fotografiích. Přestala jsem, vlastně jsem přestala dělat spoustu věcí. Netuším, kam se vytratily moje večerní čajové dýchánky o jedné osobě se svíčkami a vonnými tyčinkami, nesleduju už žádné seriály (možná si někteří z vás vzpomínají, že jsem zvládla koukat i na deset seriálů současně-jak byste si mohli vzpomínat vy, když já na to už úplně zapomněla!), skoro se nevidím s přáteli, kteří pro mě jsou tak důležití, dlouho jsem nebyla v Brně, kde jsem dřív byla každý druhý víkend a setkávala se s kamarády, které jsem od září neviděla - ale některé návyky přetrvaly. Kdepak jsou moje nehty? A stále nemám žádnou vůli. Hrát na klavír, cvičit, vařit. Místo toho jenom spím. A taky častěji navštěvuji babičku.