Jak se vyznat v Jimmyho duši

15. února 2016 v 18:06 | Jimmy Mindfucker |  mindfuck
JÁ OPRAVDU NEVÍM.

NE.

Já byla vždycky člověk, kterému bylo jedno, jestli sedí a čumí do zdi, nebo zachraňuje svět a je za to náležitě obdivován. Všechny činnosti na světě jsou pro mě úplně rovnocenné. Oboje si užívám stejně s ohledem na to, jestli mám zrovna dobrou náladu, nebo špatnou. A mít dobrou náladu, to je pro mě sakra oříšek.


Znáte ty lidi, kteří si na všem vždycky najdou to špatné, kvůli čemu poserou náladu těm ostatním? Ani nevíte, jak mě to sere na sobě samé. Není to jen suché nadávání na toho vola v AZ Kvízu, že "tohle by přece věděl každej, ty kokote". Aniž bych byla jakkoliv talentovaná v jakémkoliv oboru, mám pocit, že člověk by neměl dělat veřejně nic, v čem opravdu extrémně nevyniká, pokud to zrovna neparoduje. Já ve vás nevidím člověka, co udělal krásnou fotku koťátka, která se mohla vyfotit z trošku lepšího úhlu. Vidím ve vás vola, kterej nebyl schopnej s tou fotkou ty tři cenťáky cuknout a ještě mi spamuje facebook. Nevidím ve vás člověka, co se za půl roku naučil docela dobře Debussyho na klavír, pro mě jste netalentovanej hluchej kretén, co kazí hezkou hudbu. Chovám se jak nevrlej důchodce i v ty nejmíň vhodný okamžiky a jsem naprosto neprávem nespokojená se vším, co se hejbe i nehejbe. Nesnáším se za to, abyste věděli. Především pro svoji nevoli dělat se svým potenciálem cokoliv jinýho, než znuděně sedět a vyvalovat na něj břicho. Což mi nebrání v tom kritizovat vás.

JSEM
OTŘESNÁ
a mám pocit, že už se sebou dlouho nevydržim
tak mě prosím nenechávejte samotnou
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Xerodoth Sigmius Xerodoth Sigmius | E-mail | Web | 15. února 2016 v 19:24 | Reagovat

Jednou jsem se sám před sebou snažil schovat. Našel jsem se a radši se zavřel do skříně zpátky, dokud jsem se zas nepotřeboval.
Pak jsem se před sebou snažil utéct. Ale jsem rychlejší.

2 Wnaty Wnaty | E-mail | Web | 15. února 2016 v 20:06 | Reagovat

Pokud jsi opravdu taková, tak tě lidi budou nechávat samotnou. Oni vycítí negaci.

Řekla bych, že každý z nás má v sobě takovouhle opovrhující osobnost, otázka je, do jaké míry si ji umíme pohlídat. Stejně jako všechno ostatní, co se v nás odehrává.

Hodně štěstí!

3 B. B. | Web | 3. března 2016 v 18:32 | Reagovat

Ahoj, budeme kamarádi?
Teď ale vážně.
Ty mě znáš? Protože pokud ne, tak jsi úplně stejná, jako já. Jen u mě se tento stav střídá s naprostou letargií vůči okolí. Pak mě nasere bába za pokladnou v Albertu a jde to se mnou z kopce, a končí to většinou tak, že vlastně nenávidím lidstvo samotné.

4 K. K. | 19. března 2016 v 0:17 | Reagovat

V souvislosti s předchozími články... Vedlejší příznak anorexie? Trvá to dlouho, se z toho dostat, ale jde to. Držím palce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama