Březen 2016

Jak jsem onemocněla

19. března 2016 v 19:50 | Jimmy Mindfucker |  mindfuck
Nemám ve zvyku psát články tohoto rázu, ale nějak
nějak víte co.
Na blogu existuje miliarda existencí, co mají pochopení pro všechno a nebo naopak ani sami pro sebe. Tak či tak nějak zapadnu.

Integrály

7. března 2016 v 22:30 | Jimmy Mindfucker |  mindfuck
Můj život je tak trochu naruby a nevím, jestli se obrátilo všechno kolem mně, nebo já a krev mi právě obaluje mozek.

Stálestálestálestále jsem to já. Stále mě fascinuje všechno s puntíky a stále jsem kritická v momentech, kdy mám držet hubu.

Bolí mě každá vteřina, kdy nic nedělám a stále se snažím najít smysl života na dně plechovky od cizrny. Víte, já nikdy neměla silnou vůli, a předsevzetí přestat se chovat jak totální píča je docela velké sousto. Každopádně ve všem se mi docela daří. Před pár lety jsem tolik toužila žít divočinu, hodně kouřit, sedat na plotech a pít levnej alkohol a občas běhat polonahá po městě a nevědět, kam patřím. Ale když já mám, kam patřit, jsem za to strašně ráda a nechci se toho vzdávat. Přestala jsem úplně pít a žiju tak zasraně spořádaný život, že i mojí mámě je z toho špatně. Nejraději bych chodila spát ještě za světla a vstávala za svítání. Nejraději bych každé ráno vstala a udělala palačinky a rozdávala je lidem okolo. Nejraději bych měla kudrnaté vlasy pod lopatky. Nejraději bych větrala peřiny na balkoně každý den a pak v nich jedla sušenky. A ještě raději než nejraději bych chtěla tu silnou vůli mít. A taky vydržet být venku v dešti, protože na déšť jsem si nikdy nezvykla.