Integrály

7. března 2016 v 22:30 | Jimmy Mindfucker |  mindfuck
Můj život je tak trochu naruby a nevím, jestli se obrátilo všechno kolem mně, nebo já a krev mi právě obaluje mozek.

Stálestálestálestále jsem to já. Stále mě fascinuje všechno s puntíky a stále jsem kritická v momentech, kdy mám držet hubu.

Bolí mě každá vteřina, kdy nic nedělám a stále se snažím najít smysl života na dně plechovky od cizrny. Víte, já nikdy neměla silnou vůli, a předsevzetí přestat se chovat jak totální píča je docela velké sousto. Každopádně ve všem se mi docela daří. Před pár lety jsem tolik toužila žít divočinu, hodně kouřit, sedat na plotech a pít levnej alkohol a občas běhat polonahá po městě a nevědět, kam patřím. Ale když já mám, kam patřit, jsem za to strašně ráda a nechci se toho vzdávat. Přestala jsem úplně pít a žiju tak zasraně spořádaný život, že i mojí mámě je z toho špatně. Nejraději bych chodila spát ještě za světla a vstávala za svítání. Nejraději bych každé ráno vstala a udělala palačinky a rozdávala je lidem okolo. Nejraději bych měla kudrnaté vlasy pod lopatky. Nejraději bych větrala peřiny na balkoně každý den a pak v nich jedla sušenky. A ještě raději než nejraději bych chtěla tu silnou vůli mít. A taky vydržet být venku v dešti, protože na déšť jsem si nikdy nezvykla.


A jsem budoucí vysokoškolačka, je to něco neuvěřitelného, lidi smyslu zbaveni by neměli chodit na vysoké školy, lidi jako já by se měli držet při zemi a nestoupat výš. Ale snad ani nejsem pořádně šťastná. Šťastná jsem díky spoustě jiných maličkostí. A nemyslím tím zrovna denně se přejíst tak, že nemůžu chodit vzpřímeně ani dýchat. Šťastná jsem díky tolika domovům, které umí připravit sojové maso tak, aby mi chutnalo (a to je skoro nemožné!) a těm, které mi posílají roztomilá videa přes Skype a pod ně šukající opičku. (Mám tě ráda, mami!) A nic si nepřeju víc, než jet do Paříže, nebo jet kamkoliv. Opravdu kamkoliv!

A taky jsem doufala, že se vymotám. Budeme si rozumět, že ano? Když já jsem opravdu ztracená a noví lidé v mém bludišti mě obvykle posílají akorát k lavičce uprostřed nekonečného živého plotu a tam můžu leda tak donekonečna čekat
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lapis lapis | Web | 8. března 2016 v 0:55 | Reagovat

Vsetko raz pride. Vsade sa da dostat... casom ... Mozno to ale teraz to chce trosku motivacie ;-)

https://www.youtube.com/watch?v=xp62rbJpwRk

2 may may | Web | 12. března 2016 v 19:15 | Reagovat

Tvoje předsevzetí si s dovolením půjčím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama