Jak jsem onemocněla

19. března 2016 v 19:50 | Jimmy Mindfucker |  mindfuck
Nemám ve zvyku psát články tohoto rázu, ale nějak
nějak víte co.
Na blogu existuje miliarda existencí, co mají pochopení pro všechno a nebo naopak ani sami pro sebe. Tak či tak nějak zapadnu.


Začalo to, když mi bylo asi 11. Přestala jsem chodit ven. Počítačový hry byly pro mě tenkrát lepší kamarádi, než lidi, se kterejma jsem šťourala do mrtvejch koček a vloupávala se do opuštěnejch budov, běhala po lese a v gumákách chytala malý rybky. Měla jsem, řekla bych, docela dost dobrodružný dětství a možná proto se mi tenkrát prostě akční herní svět jevil ještě víc zajímavej a o ten reálnej jsem ztratila zájem. Nešlo ale o to, že jsem trávila na počítači příliš mnoho času, spíš o to, že jsem se přestala hýbat a začala přibírat. Jen nepatrně. Nebyla jsem tlustá. Ale přibrala jsem docela dost.

V podstatě v době, kdy tohle nastalo, jsem se nějak odprostila od nadšení z jakéhokoliv pohybu. Vždycky jsem nesnášela tělocvik a vždycky jsem nesnášela cvičení jako takový, ale nikdy mi nevadilo běhat, jezdit na kole nebo na bruslích nebo jen tak vyrazit na procházku, taky se skautem, do kterýho jsem v jedenácti přestala chodit, jsem se docela dost nalítala. V tento moment tyhle zájmy skončily a až doteď jsem nějak nenašla motivaci se k nim vrátit. Takže udržovat postavu šlo v podstatě jen přes jídlo. Ve dvanácti jsem si začala hlídat kalorie, umělý sladidla a éčka. V patnácti jsem přestala jíst maso. Postupně jsem se stala vegankou, omezila cukr a lepek a pořád to vedlo spíš jen ke zdravýmu stravování, byť jsem měla vždycky sklony k tomu se přehnaně hlídat a pak naopak polevovat a přejídat se, což vedlo třeba ke kolísání váhy +- 3 kg. Ale není žádný rozdíl mezi tím vážit 47 nebo 50. Občas jsem si počítala kalorie a když jsem viděla, že jím až moc, prostě jsem na chvilku vysadila sladký a byl klid.

To, co se mi děje poslední dobou, se ale rozhodně nedá nazvat zdravým stravováním. Jo, nějaký brambůrky a podobně jím minimálně. Jím docela čistě a kalorie i bílkoviny už mám zmáknutý od oka, takže vím, co mám jíst tak, abych nestrádala ani nepřibrala. Nicméně je tu jedno velké, obrovské kdyby. Tohle by fungovalo, kdybych se neměla potřebu přežírat do pozvracení.

Poslední rok jsem měla dost anorektický sklony, občas jsem se taky snažila něco vyzvracet, stanovila jsem si nižší příjem kalorií, než bych měla, abych shodila váhu třeba o tři kila s tím, že potom budu jíst zas normálně. Nebyla jsem se sebou prostě spokojená, ale nebylo to nic extrémního. Až na to, že kdykoliv se mi podařilo něco shodit, přišla sobota, popila jsem nějakej ten alkohol a najedla se na nějakým večírku a potom jsem si ten večírek třeba o 14 dní protáhla takovým docela obyčejným "hřešením". Pořád v pohodě. Nepřibírala jsem, jen jsem ani nehubla. Akorát se mi často stávalo, že jsem měla celý den vlčí hlad a měla pořád na něco chuť.

Asi tak tři poslední měsíce se neumím najíst. Cokoliv, co jím, sním v takovým množství, že je mi těžko ještě druhej den. Sním třeba 3/4kg hrachové kaše, zajím to nějakým množstvím totálně random dezertů a osm následujících hodin se mi chce zvracet. Ale když přejde kritická dvouhodinka po jídle a jsem schopná se přes ten narvanej žaludek nadechnout, místo toho, abych dál trávila, naflákám se něčím dalším. Absolutně nic mi neříká pocit najíst se tak akorát. Úplně jsem zapomněla, jak takový stav vypadá, nedovedu si ho představit, neznám ho. Buď mám hlad, nebo se přežeru. Nic mezi tím. A pak je mi špatně. Asi teda nemusím povídat, že končím se záchvatama breku a vzteku, den-dva hladovím a pak se přežeru znovu, úplně naprosto automaticky si chodím pro jídlo a třeba až v polovině konzumace si uvědomím, že vlastně vůbec jíst nechci a nemám na to chuť, sním fakt všecko, co vidím. Začala jsem mít pocit, že kamkoliv přijdu, je tam nějaký jídlo pro mě, který musím sníst. A když ho nesním, tak se stane něco strašnýho. Na jídlo permanentně myslím, už během jedení oběda přemýšlím, co si navařím na týden dopředu, neustále vařím a peču a taky nosím jídlo ven kamarádům a cítím se dotčeně, když ho náhodou nechtějí (a následně ho sežeru). Místo jakékoliv tvůrčí činnosti doma nebo dělání věcí do školy akorát čumím na stránky s receptama a přidávám si je do oblíbených.

Tohle všecko je jen a jen můj problém a já jsem si ho vědoma a jediný, co teď potřebuju, je mít fakt silnou vůli na to se to odnaučit, srovnat se sama se sebou a vrátit se zase do normálu. A nevkládat do jídla lásku a lásku k druhým, protože to, že mi fakt všecko na světě chutná (až na to, že jsem teda veganka), mě totálně devastuje.

Lidi mi říkaj, ať začnu cvičit. Jenomže cvičení tohle nevyřeší. A já fakt vim, že už kdysi v minulosti se mi mnohokrát stalo, že jídlo jsem dokázala ovládat, ale cvičení ne. Nucenej pohyb mi dělá obrovskej problém (i když nejradši ze všeho bych chodila stále někam pěšky - mám strašnou radost z chození po městě, jenomže samotná nejsem motivovaná a jinak těch příležitostí je málo, nebo se jen vymlouvám, co já vím) a pokud mám svoji závislost na hubené postavě nějak řešit, bylo by to určitě přes jídlo, ne přes pohyb.

Mně třeba tlustí lidi vůbec nevadí a nepociťuju žádnej rozdíl mezi tím, že má někdo nadváhu a někdo třeba zas velkej nevzhlednej nos. Pro mě je to naprosto stejně banální "vada" na kráse (navíc spoustě lidí se to i líbí, žejo) a nijak mě to neomezuje v kontaktu s tím daným člověkem. Ale kdybych já nějak hodně přibrala, asi bych se zabila. Už když jsem přibrala tři kila, div jsem si nevyrvala břicho ven z těla. A málem jsem si vyplakala oči.

Jen jsem chtěla říct, že lidi okolo tyhle věci vždycky strašně zlehčujou. Znám pár lidí, co se chorobně přejídají a mají s tím velkej problém a bojujou s tím celej život. A znám spoustu lidí, co mi říkají, že se přejídají pořád, jenomže oni mají představu o tom, že přejídání je prostě jen třeba hodně jíst a pak si dát o dezert navíc a pak se cítit těžce a že to má občas každej člověk. Dohnat se třikrát denně skoro k pozvracení se ale fakt není jen "přejí se občas každej". A byla bych ráda, kdyby lidi poruchy přijmu potravy začali vnímat jako stejnej problém, jako jsou třeba deprese, protože uvnitř mně se odehrávají neuvěřitelný věci. Lidi, co mají deprese, se teď třeba můžou cítit ohrožení, a já můžu namítat, že znám fakt hodně lidí, co deprese mají a je to fakt nesrovnatelný a šíleně specifický a určitě to ani srovnávat nechci, chci tím říct, že právě kvůli tomu, že se jídlo zdá být banální problém, se to bere na lehkou váhu a není to žádná prdel.
Mojí mámě jsem se to třeba snažila hodněkrát vysvětlit a moje máma je hodně chápavej člověk. Ale v tomhle nevidí nic víc, než "však seš hubená, klidně jez", "když ti to vadí, tak se jdi proběhnout", "tak prostě nejez" a "vždyť jsi skoro nic nesnědla, dej si ještě". Hodněkrát mě viděla plakat kvůli tomu, že jsem prostě rupla a vyžrala hrnec polívky, šest karbanátků, půl kila hranolek, sedm muffinů a když už jsem byla v tom, tak ještě skleničku marmelády a pak našla chipsy. Ale zaboha není schopná porozumět tomu, že prostě mám problém. A řekne, že jsem jen přecitlivělá a nemám brečet kvůli takovejm věcem.

Třeba před asi hodinou jsem se najedla, i když jsem neměla hlad, a díky tomu, že jsem to udělala dneska hodněkrát, mám žaludek přeplněnej až k hrudníku. A já jsem rozhodnutá, že už se nikdy nepřejím. Regulerně je mi na blití a ještě aspoň do jedenácti do večera bude. A taky za 20 minut odcházím ke kamarádům, kde bude spousta jídla a já jsem přesvědčená, že dneska se konečně udržím a nepřejím se tam. Prostě donesu chipsy na přivítanou a nedotknu se jich, stejně jako ničeho jiného.

Ale ruku na srdce, Jimmy. Kolikrát to tu (jen za dnešek) už bylo?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anett Anett | E-mail | Web | 19. března 2016 v 20:42 | Reagovat

Jako kdybychom sdíleli stejný problém :-O Poslední tři měsíce do sebe cpu plno sladkýho, aniž bych na něj měla chuť. Klidně sednu a sním celou čokoládu a nic, jindy je mi zle tím stylem, že mi začnou brnět nohy a musím si lehnout a vydejchat to... Vím, že jsem prase a přibrala jsem 5 kilo, jen ta vůle mi schází. Nevím, co se to děje...ven chodím pořád, jen v hlavě se mi to asi trochu pomotalo. Držím palce, ať se večer nepřejíš na poxtý. ;-)

2 Narcis Narcis | Web | 20. března 2016 v 8:50 | Reagovat

Co k tomu napsat. Též jsem několik let vegan a poslední rok a půl mám stejný problém. Denně se třeba dvakrát přejím tak, že zvládnu jen ležet, jsem na sebe naštvaná, ale pak jdu a udělám to znovu. Jedla jsem zdravě, ale teď jím pořád to samé. Poslední dva týdny žiju jen ze špaget a rajčat. Má to své důvody, ale správné to není. A dokážu se přejíst i toho. Je to velký problém, kterého si všímá i rodina. Ale protože jsem hubená, dělají si z toho jen prdel. Haha. Prostě jdu, udělám pytlík špaget nebo dva pytlíky rýže a všechno do sebe nacpu během deseti minut, pak je mi hodinu špatně, a pak znova běžím a znovu vařím. A to je sakra problém. Je možný, že je to špatným výběrem jídla, ale když se nad tím zamyslím hlouběji, tak vůbec ne. Je to posedlost. Nemluvím o receptech, které mám uložené v počítači a neustále ukládám nové. U mě to před půl rokem vyřešilo cvičení. To jsem si řekla dost a půl měsíce jsem se každý den hlídala a cvičila. To sice bylo fajn a cítila jsem se dobře, jenže přišel stres a dostavily se i mé klasické deprese (který mi už fakt chyběly) a začalo to znova. Momentálně jsem na tom docela dobře, nemám peníze = nekupuju jídlo. Ale co bude dál, tak to teda taky nevím. Musíme to nějak zvládnout)

3 dadainka dadainka | Web | 20. března 2016 v 21:13 | Reagovat

Já jím samé hnusy :-(

4 may may | Web | 30. března 2016 v 3:46 | Reagovat

Byly doby, kdy jsem bruslila na hraně něčeho moc nehezkého. Můj vztah k jídlu vždycky byl nezdravý, ale tenkrát jsem si zahrávala s PPP, podobně jak teď ty. Lidi kolem to asi většinou nepochopí. Budou se dál smát, že jsi čokoholička nebo že pořád svačíš, že prostě jen máš slabou vůli, že řešíš pitomosti jako všechny ty holčičky v magazínech a na internetech. A vždycky se najde někdo, kdo si bude myslet, že nejlepší řešení anorexie je napumpovat do dotyčné knedlo-vepřo-zelo. Hahaha, díky, supr.
Je to možná v rozporu s propagovaným "vyhledej odborníka" a "přečti si tuhle super knížku o záchvatovitém přejídání", ale zatím mi jako nejlepší řešení jídla fungovalo, že jsem ho přestala řešit. Byl to dlouhý proces a Žravá se pravidelně vrací, ale vysledovala jsem, že moje tělo má tendenci udržovat si stále stejnou váhu, a přizpůsobí tomu i svoje chutě. Nezabírají mi zákazy a pokusy o sebekontrolu, zabírá jen důvěra v to, že moje tělo ví, co potřebuje, a řekne si o to. Zní to jak z reklamy, ale je to jediná cesta ven, které jsem se zatím byla schopná jakž takž držet.
Držím pěsti, ať se ti podaří vystoupit z toho rozjetého vlaku.

5 Flossierudge Flossierudge | E-mail | 25. července 2017 v 23:02 | Reagovat

Absolutely NEW update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil":
captchas solution of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another types of captchas,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM software: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other software.

Interested? There are a lot of impessive videos about XEvil in YouTube.
Good luck ;)

XRumer20170725

6 Carolynkak Carolynkak | E-mail | 4. srpna 2017 v 16:54 | Reagovat

Absolutely NEW update of SEO/SMM package "XRumer 16.0 + XEvil":
captcha regignizing of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another size-types of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM software: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other programms.

Interested? You can find a lot of introducing videos about XEvil in YouTube.
You read it - then IT WORKS!
See you later ;)

XRumer201708

7 Avia777fuh Avia777fuh | E-mail | 16. srpna 2017 v 20:16 | Reagovat

<b>Авиабилеты по РУ за 60 процентов от цены кассы.</b> по МИРУ - 50%| <b>Телеграмм @AviaRussia</b> только этот, другие не используем.

Надежно. Выгодно. Без слётов. И БЕЗ каких-либо проблем.

Оплата:
ЯндексДеньги, Webmoney (профессиональные счета)
Рады сотрудничеству!
________

сайт дешевых билетов +на самолет
купить дешевые авиабилеты +в крым аэрофлотом
красноярск москва авиабилеты дешево купить s7
билеты москва абакан авиа дешевые
недорогие цены +на авиабилеты

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama