den po dni

Tančit

12. dubna 2015 v 20:17 | Jimmy Mindfucker
Něco se ve mně mění. Stále. Někdy chci křičet a někdy být docela potichu. Nejraději mám dny zalité sluncem a vůni deště, chuť datlí a pomerančový čaj.

Jsem povrchní osoba a moje myšlenky jsou tak hluboké, že mě probodávají. Někdy. Přeji si mluvit v jednoduchých větách a taky to dělám - jen bych si přála, aby hlasy zněly tak, jak si je představuju, když čtu. Aby i můj hlas byl políben tou představou, kterou o sobě mám; a aby z řeči nadobro zmizely všechny přirozené citoslovce a slova, ktera ruší význam. Hm. Jako. Prostě. Pryč.

Rukola

23. prosince 2014 v 23:50 | Jimmy Mindfucker
Věci, které chci dělat, se výrazně liší od věcí, které dělám.

* * *

Tak třeba už si chci asi dva tejdny zahrát Godfathera nebo GTAčko. Nebo se podívat na 2001: A Space Odyssey. Přečíst ty dvě knihy od Kafky (který asi), u nichž nejsem schopná přelouskat ani první kapitoly (a budu si muset prodloužit vypůjčení v knihovně). Na všecko mám fůru času (teda přiznávám, že víkend byl docela hektickej, protože vychlastávat do noci punč na náměstí a následně dvě hodny mlátit do klavíru a netrefovat se do klapek je docela smysluplná činnost, dobrou noc, sousedi) a už jsem i líná vymlýšlet si výmluvy, proč to prostě nejde.

Peněženka s kočičkou

19. listopadu 2014 v 21:44 | Jimmy Mindfucker
Je listopad a já už měsíc nemám motivaci oblékat si šaty a usmívat se v chladných ránech, když máme ve škole takovou zimu. Teď se k zimě přidal ještě déšť a můj květovaný deštník zažije brzký pohřeb. Moc mě to mrzí, měla jsem ho strašně ráda a ani jsem ho nestihla pořádně unosit.

A v zapomenuté skříni jsem našla obrovskou bundu po tátovi, spoustu šílených svetrů, nádherné boty a kšiltovku! A taky mám šílenou chuť na jablečný mošt. (A na vybavování bytu. Přestěhujme se do něčeho úplně prázdného.) Nepřetržitě mám výčitky z nicnedělání a nepřetržitě nic nedělám. Budu mít promrhaný život? A kdy začnu litovat svých rozhodnutí?

Bu

21. září 2014 v 20:43 | Jimmy Mindfucker
Opět mám příliš krátké nehty podkopávající moji hrdost (nedělní večery jsou zkrátka takové) a touhu ničit a slepovat. Nenávidím mokré vlasy a plete se mi Z a Y

To protože jsem si změnila klávesnici

Potřebuju nové boty (a tělo)

Štrúdl bez cukru a zejtra mám 18

2. září 2014 v 21:56 | Jimmy Mindfucker
Nemám ráda přijímání dárků a celej den budu chodit v party čepičce a ksichtit se na lidi.


Zapomínám základní slovíčka v angličtině (není to poprvé) a moje léto bylo úžasné na 97%! Stává se vám, že kvůli tomu, že mluvíte příliš pomalu, zapomínáte, co chcete říct? Drugs&unicorns.

Rozepisuju čtvrtý článek

4. července 2014 v 2:51 | Jimmy Mindfucker
Nemám o čem psát?

Snad abych sem zvracela o tom, jak nedokážu využít čas, neumím číst knížky, nemůžu se nadechnout a seškrábávám si z nehtů lak. Jak moc mě mrzí, když ti dá tolik práce vybudovat mi sebevědomí a uklidňovat mě, a sotva odjedeš, mám zase pocit, že se mi všechno hroutí (právě kvůli tomu, jak moc neumím využívat čas; naskytlo se mi volné odpoledne a já panikařím). Možná je láska to, když pro vás někdo zabíjí pavouky holýma rukama

Nevím nic

27. června 2014 v 1:05 | Jimmy Mindfucker
Nevím, proč mi tečou slzy, ale je jedna ráno

A poslední noc nevyspání se tohoto školního roku. Není to hezké? Vůbec si nemůžu urovnat své myšlenky. Žádné nemám. Jen občas nějaká přijde, a je strašně divná, a mám hlad, a chci se tulit, a koukat na potok, a kutálet se, a topit se v javorovém sirupu. Někdy mi z něj bývá špatně, občas. Ale co na tom sejde, stejně bych takové věci vůbec jíst neměla

Vzory

28. května 2014 v 20:14 | Jimmy Mindfucker
Chci opékat marshmallows nad plynovým sporákem, křičet texty Midi Lidí na jejich koncertě už potřetí lomeno počtvrté a následně na táborové diskotéce, dávat do všeho tunu rajčatového protlaku a nebýt škodolibá.

A taky žít s mým mužem naprosto kdekoliv a nemuset se stále tak limitovat časem a vzdáleností, jen ať jsme spolu a lezeme si na nervy, však tak to má taky být, nebo snad ne?

Sinus pičus

2. dubna 2014 v 19:08 | Jimmy Mindfucker
Jsem kontroverzní? A je používání slova kontroverzní kontroverzní?

Tři sušené růže. Život se zdá být tak zajímavý, když ho každý den zachycujete na fotografiích. Přestala jsem, vlastně jsem přestala dělat spoustu věcí. Netuším, kam se vytratily moje večerní čajové dýchánky o jedné osobě se svíčkami a vonnými tyčinkami, nesleduju už žádné seriály (možná si někteří z vás vzpomínají, že jsem zvládla koukat i na deset seriálů současně-jak byste si mohli vzpomínat vy, když já na to už úplně zapomněla!), skoro se nevidím s přáteli, kteří pro mě jsou tak důležití, dlouho jsem nebyla v Brně, kde jsem dřív byla každý druhý víkend a setkávala se s kamarády, které jsem od září neviděla - ale některé návyky přetrvaly. Kdepak jsou moje nehty? A stále nemám žádnou vůli. Hrát na klavír, cvičit, vařit. Místo toho jenom spím. A taky častěji navštěvuji babičku.


Mám grep v oku

14. února 2014 v 12:46 | Jimmy Mindfucker
Čím dál častěji se mi stává, že mi v hlavě utkví nějaká krásná věta. Nevím, jestli si ji vymyslím, nebo jsem ji někdy slyšela. Zvažuju, že si začnu psát zápisky s těmito větami a poté je zveřejním, protože když rozjasňují dny mně, proč by nemohly i vám? Taky se začínám budit někdy i hodinu před budíkem, a vůbec z toho nemám špatný pocit. Ani z toho, že špatně usínám, vždycky v tom čase totiž myslím na budoucnost. Jak bych jen z budoucnosti mohla mít špatný pocit? Vždyť už je únor!

Zbožňuju hlazení ve vlasech, cítím se pak být v bezpečí. Už jen dvakrát se vyspím, a přijdou společné noci. A taky boj o přežití, protože budeme doma sami, ale už jsme velcí, přeci. A dostávám ty nejnádhernější dary. Děkuju.

Dobré ráno

17. ledna 2014 v 19:25 | Jimmy Mindfucker
Ujíždím na nakládaných okurkách a hořčici.

Z nějakého důvodu mi můj mozek uvnitř hlavy nadhazuje čím dál bizarnější písničky, které si přezpívávám. Tu a tam je to znělka z Krakonoše, jindy Létající Čestmír, občas něco od Jirky Korna, nebo Janička Kratochvílová. Během týdne se mi podařilo zničit sluchátka a ztratit součást dalších. Stejně se mi během ticha lépe třídí myšlenky, když jdu. Jen mám pomalejší krok, ale vždyť není kam spěchat; nikdy nebylo.

Rána

21. prosince 2013 v 4:30 | Jimmy Mindfucker
Před chvílí jsem se vracela domů a přemýšlela, jestli článek pojmenovat jako Přiopilé večery nebo Přiopilá rána. Ale cesta domů byla dlouhá, tak se vlastně nehodilo ani jedno. Kdyby bylo léto, pomalu by svítalo. K létu se ve článcích vracím často, protože se na něj tak moc těším, ale ve skutečnosti chci jen odhodit tu tíhu oblečení, která nás uzemňuje.

Pustíme si starý gramofon?

8. prosince 2013 v 20:50 | Jimmy Mindfucker
Je to zvláštní, první rok bez adventního kalendáře. Pomáhá mi to nestresovat se z Vánoc strávených na místě, na které se někdy nerada vracím. Jako třeba teď. Zavírají se mi oči, sedím v nepřirozené poloze a moje hlava je skoro prázdná. Kdy naposledy jsem měla upřímnou radost z toho, že jsem dostala nějaký dárek? Skoro vždycky pod tou hromadou balícího papíru vidím jen stres z toho, "Co já tomu Jimmymu letos zase dám". Nikdo mě neposlouchá, když říkám, že radost z obdarovávání jsem ztratila už v dětství. Každý vybuřující puberťák přeci musí nenávidět Vánoce a narozeniny a ve skrytu duše je milovat, ale proč bych to měla předstírat? Ano, ta atmosféra je hezká. Když si však nic nepřeju, tak bych nic dostat neměla. Proto mám radost, když dopředu vím, co mi bude dáno. Překvapení mě vždycky akorát stresovala.

Šest hodin a jedenáct minut se nekonečně táhne, každá vteřina se dělí na tisíce dalších, stejně dlouhých, a mocní se navzájem. Tak moc se to vleče, když se aspoň mám, na co těšit. Ale jak dlouhá doba to je, když se od zážitků vzdaluju? Čas nefunguje obráceně, musíme chodit spát, noci rychle mizí a než zavřeme oči, těšíme se na rána, která tak rychle utíkají. Mrzí mě, že neděle je poslední den v týdnu, takže ji nemůžeme v posteli proležet celou. Zatím.

Konce a začátky

5. října 2013 v 0:25 | Jimmy Mindfucker
Přemýšlím o svých vizích, které jsem měla před rokem. Prošla jsem docela zásadní změnou v tom, jak vnímám svět, vnímám, jak ve mně klesá potřeba vzpoury a umírá snaha vykřiknout, když se mi něco nelíbí, dokážu se už daleko lépe smířit s věcmi, které by mě dřív za normálních okolností zneklidňovaly a cítím se tak unavená, když chce někdo o něčem diskutovat. Už nejsem dítě rebelie, které chce kopat kolem sebe a řvát, že je systém špatný, ale je to tak dobře? Proč se musíme jednou uklidnit a žít normální život?

Naše kapela se uživí hraním na spotřebiče

30. srpna 2013 v 21:22 | Jimmy Mindfucker
Založila jsem svoje čtvrté elektroduo a nutně potřebuji nasávat inspiraci z jiných dvojicí, které mají barevné vlasy a divné vize. Rádi vaříme again a -
--
a tak.

Jsem zlobivá, naplácám si. Naplácejte mi taky

1. srpna 2013 v 21:38 | Jimmy Mindfucker
Smutek utek. Jsem doma, po týdnu. Prožili jsme si večery plné rozporuplných pocitů, strachu o naši budoucnost, sledování začátku konce, děsivých vstávání a obličejů, které už nechci nikdy potkávat. A TAKY TO BYLO KUREVSKY SUPER, protože to všecko bylo tak mile zakomponováno do pobytu ve filmovém táboře, na který jsme se všichni rok těšili. Splnilo to vůbec naše očekávání? Nad tím nechci přemýšlet...

Seru na ilustrační obrázek
:) :) :) :) :)

Korálky

16. července 2013 v 10:03 | Jimmy Mindfucker
Jsem posedlá plány na prázdniny, které se stejně neuskutečňují. Poutat se jen na určitou skupinku lidí a vybodnout se na veškeré svoje ostatní kamarády nebyl ten nejlepší nápad. Ano, vím to. Ne, nevím, co s tím dělat. Ano, snažím se to spravit.

A nedaří se.

Nechci spát s otevřenou pusou

9. července 2013 v 21:26 | Jimmy Mindfucker
Domluvila jsem se na schůzce s paní zubařkou, 4. 7. Hahaha, zítra už tam snad fakt zajdu. Život je krátký, prázdniny rychle utíkají a nerovnováha vesmíru se prohlubuje, protože tolik jídla, kolik sním já během dne, neviděly ani všechny africké děti dohromady.

Článek bez ilustrace. Žiju autorsky. Tadada

Rád vařim a vim že to umim a holkám se to líbí

1. července 2013 v 23:47 | Jimmy Mindfucker
Náš festival se vyvedl moc hezky. Přesně týden od momentu, kdy jsme poprvé viděli (asi tak na 5 vteřin) MIDI Lidi živě, jsme je měli možnost přivítat na vlastní akci, a bylo to skvělé vystoupení. Stejně jako focení Lomo Směnou a pokoncertové objímání členů tentokrát vlastně jen pár kapel. Ale i přesto děkuju, Petře a především Prokope. Tebe mám totiž na mém skromném seznamu. A zvláštní je, když DJ spí na polštáři, pod kterým je vaše kabelka i s paličkou naší oblíbené kapely a vy se to všechno snažíte vytáhnout. Jen se trošku cuknul, jinak nic. Bylo mi ho líto.


Filip Topol je tématem týdne

24. června 2013 v 22:49 | Jimmy Mindfucker
Venku prší, kočka mi občas zvrací ze stolu do otevřeného šuplíku, v čajovně nám po 9 měsících konečně pustili Beach House a pruhované legíny se mi nehodí k tričku Joy Division. Jsem lehce zmatená, šíleně unavená a začínám na sobě pociťovat masový deficit, takže zvažuji návrat k masu, byť to bude silně proti mé vůli.

F-f-f-f-f-frystajlo!

Cecky

25. května 2013 v 1:18 | Jimmy Mindfucker
Je noc kostelů. (A taky EGO, takovej ten Žijeme len raz, v Kasku - šli jsme kolem a bylo nám trapně za všechny lidi, kteří tam šli, zaplatili asi dvě miliardy a kalili na tu podúroveň)

Šli jsme k husitům (hrála tam jedna naše oblíbená kamarádská jamming kapelka, ochutnávka mešního vína, osm druhů a Jimmy v háji) a potkala naši učitelku ze školky, která se baví s mojí mámou. Celej večer jsem se na ni křenila se sklenkou v ruce - teda, se sklenkou, která měla jednou červenej, jednou žlutej, jindy zas bílej obsah... A nepozdravila ji. Až při odchodu:

Procházka

2. května 2013 v 20:34 | Jimmy Mindfucker
Nejsem teď doma, ale jsem v jiném městě skorodoma, na tom nezáleží. Říkala jsem si, že bych se mohla jen tak projít do parku a sbalit nějakého hipstera na sedmero mých vlasů modravých a vyčistit si trochu mysl.

Vylezla jsem ze dveří, auta nejezdila, lidi stáli podél silnice a jakoby na něco čekali. Do háje, konec světa, pomyslela jsem si. Moje obavy se potvrdily docela rychle. První cyklista. Druhej cyklista. Všude samí zasraní cyklisti se svýma zasranýma kombinézama a občas houkání fízláckých aut, to aby jim lidi uhnuli. No ne, to je nějaké mistrovství? Na druhou stranu silnice jsem se nedostala, tak jsem se vybodla na park, do kterého jsem původně chtěla jít, a šla na ostrov za koleje. Šmarja, další cyklisti, rychle pryč! Došla jsem k hradbám. Sedla jsem na ně, pustila si Joy Division. Vlastně mi hráli celou dobu. Cosi na mě povídá bezdomovec, ale já cigára nemám, sorry. Tak jsem čekala, až projde kolem nějaký hipster (promiň, Mayi), aby si za mnou mohl sednout a povídat si.

Pac a pusu, koťátka

22. března 2013 v 19:09 | Jimmy Mindfucker
Jsemvesračkáchmámsefajnavčeraneprostějetovšeckostrašnědivnýanenejsemzamilovanáaninicpodobnýhojakvástojenomnapadlo.


V hlavě mindfuck./ano, nesprávné užití tohoto slova/ Spousta práce, balení, kolik párů ponožek si mám brát? Mám si zařizovat roaming? Nenene, kašlu na to. Nejsem zrovna bohatýr. Milánci, jedu do Itálie! Už zase. A místo školy jak paní!

Miluju Rodrigua

13. března 2013 v 21:05 | Jimmy Mindfucker
Je to totálně šílený. Před týdnem bylo ve škole oznámeno téma na akademii naší školy (Vidláci, vesnice, country - totálně debilní), za 14 dní je akademie a já příští pátek odjíždím do Itálie, ale vzhledem k tomu, že třídní dává desetibodový jedničky za účast v Češtině, se prostě musím angažovat.

Moje momentální cover photo na Facebooku, účelně totální oldschool a tak. Žiju retrem. Swag.

Jdezotrávenymvýrazemplivenarozpálenouzemočisistáleschovávázačernymneprůhlednymsklem

2. března 2013 v 20:28 | Jimmy Mindfucker
Pátek byl den, kdy se Jimmy přestala bát plynovýho sporáku a poprvé v životě si na něm skoroúplněsama ohřála oběd.
Pátek byl den, kdy mě nemohlo nic nasrat.
Pátek byl den, kdy jsem počtvrtý viděla Vypsanou Fixu. Znovuzrození. Objímání se s lidma, co vám zachraňují životy, když si je ráno ve sluchátkách pouštíte po cestě do školy. A řekli nám věci, který pro mě budou mít navždy nekonečnou emoční hodnotu. Hráli Letní tlení a San Piego, kámo. Ten kretén té voblejzané píči, co mě škrtila*, říkal, že většina klubu zná jen nový desky a že to bude stát za hovno. Možná, že nás bylo málo, kdo uměl nazpaměť celej text Drogovýho večírku, nebo třeba Niny, ale o to krásnější to bylo... (Já naopak neumím nový texty, ale chci to napravit, protože jsou úplně stejně geniální, jen jiným způsobem) Před Fixou hráli Wohnouti, kteří byli taky príma, akorát na Gangu jsem stála ve frontě na pivo totálně pomalé obsluhy mezi naprosto nevychovanýma lidma, takže jsem si užila až poslední sloku. Noasamozřejměfixa, svět je prostě krásný místo. Hlavně se dívat do objektivu! Víš, děkujem Márdi. A Mejlo. A Pítre. A Mejne. A mužíčku, co máš stejně zelený vlasy, jak já.

Zleva: Zelenovlasý mužíček, Eliška v modrým, já, Mardi z Fixy a Lucyje, které patří veškerá práva k této fotce.
 
 

Reklama


Rubriky