den po dni

Děvočka čtyřicet šest kilo.

26. února 2013 v 21:18 | Jimmy Mindfucker
Zmatek v imaginárních kamarádech, které nemám a nikdy jsem je neměla.


Poslední dny trávíme převážně v čajovně a ve vlastních hlavách s myšlenkama na koncerty, který budou v pátek, nebo 14. listopadu. (A všechno mezi tím.) Přemlouvám se k tomu, abych si nalakovala nehty a našla smysl života. "Jdi do háje, světe!" Zvolala náhle Jimmy Mindfucker. A svět šel do háje.

Oh, we can be heroes

16. února 2013 v 22:08 | Jimmy Mindfucker
Heroes od Bowieho. A nic. Nic jiného. Prostě nic.


V podstatě se toho od středy moc nezměnilo: Život za životem. Paní Iveta. Akce za akcí. Paní Iveta. Blonďák za blonďákem. Paní Iveta. Pizza za pizzou. A od paní Ivety máme čtyři měsíce pokoj. Zjišťuju, že mě baví prostě všechno, že je svět čím dál lepší místo. Ve vzduchu je jaro, a Paramo. Už brzy. A trávit páteční a sobotní večer doma je překvapivě skvělý, když si to vynahrazujete čtvrtečním šálkem čaje za 35 korun a máte po tak perném týdnu.

Mrznu

13. února 2013 v 20:48 | Jimmy Mindfucker
Moje planeta mě potřebuje. 1984 se přenáší do skutečnosti. Už zas jsem totiž přibrala. Moje budoucí děti, promiňte, že na vás přenesu svoji začínající obezitu.


Máme prázdniny a všecko je teď docela vajld. Viděly jsme se po třech měsících s Es., prudily jsme s Lucyjí v trapné Praze a následující 4 dny, včetně dneška, natáčíme s postiženými ve stacionáři. Mám tu nejdrsnější úlohu ze všech - jsem scriptka! A hovím si.

Seru na blog, hraju Bubble Shooter

6. února 2013 v 22:46 | Jimmy Mindfucker
Tak vážení. Ani vztah. Ani čokoláda. Sjíždím teď už třetí hodinu Bubble Shooter a nemůžu se toho zbavit. Holánci, pravděpodobně jsem našla svůj další týdenní smysl života. Jsem už jen krůček od výhry. Hlavně to teď nepodělat! Obvykle se nezajímám o věci, které by měly víc, jak 2 barvy, ale tohle je prostě záživka jak sviňa.

O Silvestru

14. ledna 2013 v 21:53 | Jimmy Mindfucker
Už jsem se určitě párkrát zmiňovala o prožití mého Silvestra - ostatně v minulém článku jsem z něj uveřejnila pár fotek. Byl to dost zvláštní den, respektive den, noc a následující ráno a zamlžené to všechno mám ne až tak kvůli promilím v krvi, jako díky tomu, že se toho událo tolik, že se to těžko všechno dává dohromady. (A okno fakt nemám!)

Kosatřeskosatřeskosatřes

23. prosince 2012 v 10:05 | Jimmy Mindfucker
Ne, nevím, kde se ve mě bere ta odvaha psát denně stupidní články. Je devět ráno a všichni vyspávají, potřebuju společnost.


Můj včerejšek v kostce - Vyspávačka do jedenácti - Apokůlypsa se nekoná, stejně mám ale pro jistotu v záložkách antistresové tlačítko, které v případné variantě světové zkázy budu mačkat na věky věků - K obědu kuřátko! Chňo chňo - Chystání se na večírek v našem divadle - Svařák na náměstí. Mrznou mi ruce - A večírek začíná!

Ohavně způsobilé

12. prosince 2012 v 17:32 | Jimmy Mindfucker
Z nějakého neznámého důvodu mi v hlavě nabíhají divný slovní spojení. Ohavně způsobilé. Bree is fucking cheese. Impozantní kožich. Pomeranče jsou děsně bolestivá záležitost, když je máte v oku, ale když se s nima dusíte, je to příjemný. Možná ze mě vyroste něco divnýho, nějakej sadomasochista, nebo sadomasochař. Kdoví.

image

Trpíme zimou, ale ve škole už nemáme šestnáct stupňů, protože byl den otevřených dveří (pro změnu nám po celé škole smrdí ředidlo, protože se malovalo) a jíme proto děsně moc, abychom měli tukový zásoby. Zítra už den otevřených dveří nebude a teplota učeben nám klesne opět do absolutní nuly.

Mozky

28. listopadu 2012 v 16:39 | Jimmy Mindfucker
Abyste si nemysleli, že jsem umřela, nebo tak něco. Mám rozbitou nabíječku k notebooku a dokud si neseženu novou, budu fungovat jen mobilně/knihovnově/kopačkou do hlavy, z čehož všechny možnosti stojí úplně stejně za prd.


Právě jsem v dětské knihovně, protože ta pro dospělý je děsně daleko (300 metrů cca, můj život je krátký) a namlouvá si mě nějaký šestiletý dítě a jeho starší bratr s děsně křivýma nozdrama. Internet Explorer 6, zapadlá klávesnice a 650 virů. Každej mi čumí do monitoru, ale co bych pro vás neudělala, žejo.

Prej že.

16. listopadu 2012 v 21:08 | Jimmy Mindfucker
Když zmáčknete můj nos, zatútá jak klakson. Když spím na zemi, mám nepřetržitě strach z toho, že dostanu infarkt, nikdy si dobrovolně nesundám růžový papírový pásek z koncertu Beach House z ruky a v Ústí nad Labem vážně žijou cikáni a hipsteři v poměru 1:1. Můj tejden v kostce.


We were the ones that marched and fell.

24. října 2012 v 23:11 | Jimmy Mindfucker
Můj život se skládá z emocí tohoto songu a hromady Bebe sušenek. (Neočekávám, že si to vůbec někdo pustí. Mě váš vkus taky nezajímá a s úsměvem ignoruju videa ostatních. Většinou. Ale můžu se aspoň na něco vymlouvat. Na krásu hudby. Na krásu světa.) Předem říkám, že vážně nejsem zamilovaná, ač se vám to bude možná tak zdát. Těžký dny jsou těžký.

Jsem naladěna v lehce optimistickém duchu. Mám dvojnásobek povinností, než obvykle, ale stav klidu před bouří mi naprosto vyhovuje. Není vteřiny, kdy bych nemyslela na nějakou svoji práci, ani už nevím na jakou, je jen tam v koutku hlavy a pořád se mi nenápadně připomíná. Ale nechci s tím nic dělat. Jen zastavit a zavřít oči. A to přesně dělám.

Samota je hrozná věc

19. října 2012 v 20:52 | Jimmy Mindfucker
V mém okolí je jedno nejmenované děvče, říkejme jí třeba Kurvoděvka Prodejná-Podlá-Otravná-Falešná-Děvkoděvková I.("KDPPOFD I. "), která by nebyla až tak hrozná, jak si ji idealizujeme. Ale zkrátka a dobře ubližuje lidem a zamilovaným kamarádům. A tak o ní mluvíme ošklivě a pomlouváme ji. A pak jsme daleko ubožejší, než KDPPOFD I. a ještě rozhádáváme okolí.

image

Pod náma dítě v autě zvědavě si kouká na zázrak

5. října 2012 v 21:23 | Jimmy Mindfucker
Flákám vás, co?

Zvracející Justin Bieber. Jsem děsně škodolibá a tento jeho životní okamžik mě velice naplňuje.

Tvoříme si závislost na svetrech. Koupila jsem si teď jeden, tedy původně si ho měla koupit Lucyje, ale byl jí velký, který mi schnul po vyprání čtyři dny, protože je z naprosto pitomého materiálu. Za tento týden jsem získala dva svetry a mám pořád nové a nové, ale pak v nich vypadám jak bečka (například můj kuřecí svetr mi přidává minimálně 10kg) a odmítám je nosit. Takže už nejsem kuře. A tak.

Cítím se směšně, čůráme třešně

27. září 2012 v 19:51 | Jimmy Mindfucker
To si tak jako správná rich bitch sedím v první třídě ECčka ve vlaku a protože je zítra státní svátek, tak všechny ostatní vagóny narvaný. No a tak nám lidi z druhé třídy nacpali do jedničky: Naše složení je farář s něčím jako Lady Gaga na vyzvánění, jeptiška, která vypadá, že s tím farářem už 20 let peče, o pár sedadel dál sedí zahalená muslimka, která vypadá v obličeji hubeně a přesto má dost široký tělo, takže vás to nutí myslet na věci jako "pod tím hábitem má bombu. No, aspoň jsem si na svoji poslední cestu dala kafčo a přečetla noviny" a naproti mě sedí nějaká buranka, co si vytáhne z dózičky těstoviny se sýrovou omáčkou, až zavane celý vagón tím smradem a mlaskáním mi přeřve sluchátka.


Ječný zrno a ostatní kůl záležitosti

19. září 2012 v 18:35 | Jimmy Mindfucker
Mít ječný zrno na oku je strašně supr, když máte patku. Jakože vlasovou. Potom s tou vlasovou patkou v xichtě chodíte po škole a kdekoliv jinde, kde není možné nosit sluneční brýle za 28kč z Gate, ani vás netrápí, že se mastí tak desetkrát rychleji, než obvykle a ušetříte ráno deset minut s líčením. Stejně tak super je mít rýmu, nikdo od vás nechce vaše pití a kousnout si svačiny a taky matika, ta nám dnes odpadla, takže až na metanolový problémy s tím, že pivo je všude tak o 300% dražší, se máme bestiálně šťastně.


Je 12.9. a svět pořád existuje

12. září 2012 v 20:12 | Jimmy Mindfucker
Prej že jedenáct let po pádu Dvojčat se zase něco stane, říkali to v jednom konspiračním dokumentu. Svět pořád existuje, ode dneška na konspirační teorie seru. Jo, a taky mám hlavu na poloviny, doslova. Fotky jindy.


Hrdinové nekecaj a jdou do tmy

5. září 2012 v 20:36 | Jimmy Mindfucker
Nedovedu si představit, jak těžké to musí být pro prváky na střední. Zlatý osmiletý gympl, vážně! Lidi, co k nám letos přibyli, to všechno popisují jako obrovský šok. Především ty děsné rozvrhy, lidé z ročníku na jiných gymnáziích tady mají snad polovinu hodin, co my.


Co si budeme povídat, i přechod z nižšího gymplu na vyšší je trošku hardcore. Vlastní učebnice (všichni kantoři, kteří nikdy učebnice nepoužívali, je najednou chtějí), OK. Žádný volný hodiny po dobrané látce - protože ji prostě nedoberem, OK. Už druhý den školy 9 hodin a všude se učíme, ale OK. Ale proč mají všichni učitelé najednou pocit, že nám po těch dvou měsících mozky zželezněly a zbavily emocí a únavy jen kvůli tomu, že máme prostě už hotovou základku? Jejich chování se totálně transformovalo. Však když propadnem v pololetí, nic se nestane. A nebudu zapírat mentalitu naší třídy, vnímám ji jako soubor retardovaných hopsajících ping-pongových míčků a několik z nich si odbylo svoji první pětku na vysvědčení už někdy v sedmý třídě před lyžákem a ještě k tomu z dějepisu, o čtverkách z tohoto a podobných předmětů ani nemluvě. Jestli to zvládnou k maturitám doklepat oni, tak já taky.
 
 

Reklama

Rubriky