mindfuck

tuk

31. října 2016 v 2:36 | Jimmy Mindfucker
Fajn.

Je 2:23 a já už teď vím, že matcha tea na večer pít nemůžu.

Každopádně uvědomila jsem si dnes strašně super věc, o kterou se musím podělit. Opravdu!
Totiž, skoro by se mohlo zdát, že po devíti letech netrpím žádnou poruchou přijmu potravy. Namouduši! Nezhubla jsem, ba ani nepřibrala, poslední půlrok si držím stejnou váhu, kterou jsem se ještě nedávno snažila shodit na odporných 48 kilo. Od té doby se událo hodně. Dokonce jsem si zvládla uhnat potravinovou intoleranci na něco neznámého, díky čemuž se každý den probouzím s vypouklým bříškem. (Dřív jsem vstávala s břichem plochým a přišlo mi to málo.) Vlastně mi ty moje bulimie a anorexie a přejídání (ani jedno by do mě nejspíš neřekli, protože se mi to střídalo tak rychle, že jsem nestihla nikdy pořádně zhubnout) úplně odrovnali organismus. Za poslední týden jsem navštívila víc doktorů, než před tím za celý život -

mám cíle

15. srpna 2016 v 22:52 | Jimmy Mindfucker
Moje osobnost se tříští. (Jako vždy.) Přála bych si proměnit se v křišťál a spadnout na zem. Rozbít se o plovoucí podlahu a dopadat vším na onen dřevěný povrch. Plakat u toho. Smát se.

Můj život se skládá momentálně z:

0 zero nic

11. června 2016 v 0:30 | Jimmy Mindfucker
:-) :-) :-) :-) :-) :-) :-)

Zvětralá kofola

ale

V Dánsku!

Člověk by nevěřil, že se tu vegan nenají
ale kokosové mléko za cca 40kč wheee

<3

Venku padaj trakaře

26. dubna 2016 v 20:37 | Jimmy Mindfucker
Čekala jsem na smilování tak dlouho, až mi přestalo fungovat červené vánoční světýlko -- -- --

Mám pocit, že mi všechno tak hezky vychází, že to snad ani nemůže být pravda. (Fajn. Pár maličkostí se najde. Vlastně docela dost, ale!)

Žiju
hoduju
ztrácím se ve volném oblečení ( i když míň než před pár měsíci )
datle stále nezdražili
a sushi se mi rozpadá dál. (hlavně v v puse)

Jak jsem onemocněla

19. března 2016 v 19:50 | Jimmy Mindfucker
Nemám ve zvyku psát články tohoto rázu, ale nějak
nějak víte co.
Na blogu existuje miliarda existencí, co mají pochopení pro všechno a nebo naopak ani sami pro sebe. Tak či tak nějak zapadnu.

Integrály

7. března 2016 v 22:30 | Jimmy Mindfucker
Můj život je tak trochu naruby a nevím, jestli se obrátilo všechno kolem mně, nebo já a krev mi právě obaluje mozek.

Stálestálestálestále jsem to já. Stále mě fascinuje všechno s puntíky a stále jsem kritická v momentech, kdy mám držet hubu.

Bolí mě každá vteřina, kdy nic nedělám a stále se snažím najít smysl života na dně plechovky od cizrny. Víte, já nikdy neměla silnou vůli, a předsevzetí přestat se chovat jak totální píča je docela velké sousto. Každopádně ve všem se mi docela daří. Před pár lety jsem tolik toužila žít divočinu, hodně kouřit, sedat na plotech a pít levnej alkohol a občas běhat polonahá po městě a nevědět, kam patřím. Ale když já mám, kam patřit, jsem za to strašně ráda a nechci se toho vzdávat. Přestala jsem úplně pít a žiju tak zasraně spořádaný život, že i mojí mámě je z toho špatně. Nejraději bych chodila spát ještě za světla a vstávala za svítání. Nejraději bych každé ráno vstala a udělala palačinky a rozdávala je lidem okolo. Nejraději bych měla kudrnaté vlasy pod lopatky. Nejraději bych větrala peřiny na balkoně každý den a pak v nich jedla sušenky. A ještě raději než nejraději bych chtěla tu silnou vůli mít. A taky vydržet být venku v dešti, protože na déšť jsem si nikdy nezvykla.

Cigarety

17. února 2016 v 17:11 | Jimmy Mindfucker
Zamysleli jste se někdy nad tím, že kouření je vlastně meditace?

Napadlo mě to už docela dávno, v dobách, kdy jsem si občas zapálila. Nekuřácká hospoda se celá vyprázdní, protože jeden člověk si vzpomene, že chce na cigáro a najednou se zvednou všichni a stojí venku a kouří. Lidi obětující teplo, seriál v televizi, nebo třeba pauzu na oběd kvůli svýmu krátkýmu rituálu. Chodí na autobusovou zastávku o pár minut dřív, aby si vychutnali cigaretu. A nejvíc jsem vždycky obdivovala, že moji kamarádi sednou do auta nebo na autobus a jedou přes celé město, aby si s tím druhým zakouřili a po deseti minutách jedou zase domů.

Jak se vyznat v Jimmyho duši

15. února 2016 v 18:06 | Jimmy Mindfucker
JÁ OPRAVDU NEVÍM.

NE.

Já byla vždycky člověk, kterému bylo jedno, jestli sedí a čumí do zdi, nebo zachraňuje svět a je za to náležitě obdivován. Všechny činnosti na světě jsou pro mě úplně rovnocenné. Oboje si užívám stejně s ohledem na to, jestli mám zrovna dobrou náladu, nebo špatnou. A mít dobrou náladu, to je pro mě sakra oříšek.

Papučky

25. prosince 2015 v 15:32 | Jimmy Mindfucker
Jsem rozpolcená osobnost. (Stále)

Nemám 48 kilo. (Stále)

Mám pocit, že za každé "Jsi hubená" se moje tělo čím dál víc nesnáší a zlobí se za to, že se neobepnu v pase spojenýma rukama. Nechci být hubená. Chci být totálně vychrtlá. Chodící kostra. Propadlé tváře, ruce, které nic neuzvednou, šaty, pod kterými se úplně ztratím. V hlavě už to mám odmalička a zdá se mi, že poslední dobou se mi to dost zhoršilo. Možná tím, kolik lidí mi říká, že jsem vychrtlá a měla bych začít víc jíst. Já totiž vím, že to není pravda. Ti lidi nikdy neviděli, jak vypadá vychrtlej člověk.

Trágo krábo

9. listopadu 2015 v 21:51 | Jimmy Mindfucker
Nechce se mi ani přemýšlet nad tím, jakých rozměrů by naše životy nabraly, kdyby neexistovaly sociální sítě. (Stará klišé nerezaví.)

Ale stejně nad tím přemýšlím.

Fajn je, že konečně už víme, jak je venku, protože si to každý pořád fotí.



Ježíš nemůže za tvoji tlustou mámu, posranej život a vyprodanej kaviár

8. září 2015 v 20:02 | Jimmy Mindfucker

Někdy



prostě



běhám nahá po bytě a volám o pomoc

Nemám ráda jízdu v protisměru

27. srpna 2015 v 19:34 | Jimmy Mindfucker
Už ani nevíte, že existuju a já taky ne. && vy taky neexistujete, nebo nechcete existovat. Tadá. A sfoukávání svíček. (Za týden)

Chcete, abych vám zamávala? Dejte si toast.

Už mě tu nic nedrží (ba ne), jsem přejmenovaná (skoro) a mám flek na palci u nohy (už měsíc), pomoc, policie. Jen krása píše a já bych měla taky.

Polohovací křeslo a tak

Praha: Horalki

2. července 2015 v 11:38 | Jimmy Mindfucker






Štěňátko

26. května 2015 v 20:43 | Jimmy Mindfucker
Budoucnost se zdá být tak jasná (a krásná)! Teda až na její rozmlouvání osobami, kterých si vážím a které mají úžasný parfém, ale nevidí mi do hlavy.

Neustále si dělám starost o světové problémy a zdá se mi, že by bylo velmi jednoduché je vyřešit a pak jsem smutná, protože se tomu tak neděje. Patřím do velkého města a mám potřebu všechno měnit, ale já byla vždycky taková. Vždycky jsem byla takové dítě revoluce. Jen už to ve mně nevře tak, jak dřív. A trošku mě to mrzí.

Až teď, v dospělosti, jsem zjistila, jak moc mě baví se hýbat (baví mě vše! Golf a střelba a najednou mi ne-jde tolik věcí, vlastně ne že ne-jde, ale opravdu nejde a nevadí mi to, mám ze všeho tak kouzelný pocit), tiše sedět a mluvit o psech. Nikdy jsem neměla ráda psy. Měla jsem ráda kočičky a prasátka. Ale i jako čistě kočičí člověk mám najednou v sobě nějaké místo, které naplňuje hovoření o psech. I mopsech! Mops je takový strašně roztomilý rozpláclý čumáček. (Ale doma ho mít nebudeme, slibuju. Když se ti nelíbí.)

Ale když ty jsi tu sodovku koupila jen kvůli flašce a já ji vyhodila, tak teď nemáme z čeho pít

22. března 2015 v 22:14 | Jimmy Mindfucker
I velice nespontánní akce se můžou proměnit ve spontánní [Když máte den před odjezdem na filmovou soutěž/festival/nevímco osmatřicítky horečky a odřeknete účast a další den ráno vám doktorka řekne, že máte chřipku a tejden nemáte chodit z postele a odpoledne už je dobře a tak děláte překvápka a odjedete - nenávidím stavbu vět jako je tahle], stále si hraju na ochránkyni zvířat a vařím mužovi omelety se salámem (Nemůžu ochutnávat, tak snad se to dalo jíst) a nerozumím experimentálním filmům {zato zkoušení různých závorek mi jde skvěle}.

Střípky leden/únor

12. února 2015 v 21:09 | Jimmy Mindfucker
Půl týdne s mužem, návštěva Blavy a kluků v Brně a ples a tak. Vařím z lásky na snídani míchaný vajíčka se šunkou ("To si říkáš vegan?") a nejsem vegan ("A co teda?").

Cosi v noci/Kdosi v noci

10. ledna 2015 v 1:33 | Jimmy Mindfucker
Mám ráda unavené oči/tlusté froté ručníky/barevné župany(i když můj je černý)/zebří vzory/puntíky/chuť poštovních známek (vy ne?)/Kafkův Zámek (po Procesu, kdy jsem nedočetla první kapitolu, jsem ho zavrhla a lituju, že mám do referátu tak málo času)/barevné ponožky/falafel s A./vize/nicnedělání



Hydrogenace

4. ledna 2015 v 21:29 | Jimmy Mindfucker
Chci klid.

Nemohu dýchat. Zase. Mám strach. Ztracení sourozenci. 10. červen. Budu teta a nikdo mi nesmí gratulovat. Namísto dvou zničených životů už budou tři a spoustu dalších okolo. (Vždyť je jí šestnáct, sakra!)

Lžilžilžilžilži. Prej jsem lesba a taky pořád chrápu s někým jiným. (Jak bych to asi dokázala? Od 19. října 2013 jsem líbala jen jedna jediná ústa-) Roznášel to o vás někdy vlastní bratr? Zničil už tolik věcí a nové stále přibývají. Je mi z něj zle a nikdo neví, co dělat. Vždyť on nikdy nelhal. Ale sotva dodělal základku.

Nenávidím se

20. prosince 2014 v 16:54 | Jimmy Mindfucker
Všecko vypadá úplně jinak, když je to schované v písmencích a v hlavě pulzuje spousta punče.

A já už to nedávám, vážně. A začíná mi kocovina

Květiny

15. prosince 2014 v 22:41 | Jimmy Mindfucker
Neměla jsem teď úplně nejlepší období a tak se těším, až bude konečně klid. Potřebuju se zachumlat do jeho objetí a držet se za ruce. Ještě čtrnáct dlouhých dní.

Mám za sebou spoustu křiku a taky breku (tři roky jsem se snažila ignorovat a snad i zapomenout na jednoho člověka, ale tak nějak nevyhnutelně jsme se museli znovu střetnout), který se však prolínal s brekem z roztomilých věcí (podívejte se na video, kde někdo drbe prasátko a ono chrochtá blahem!). Hledala jsem si útočiště a neuměla o něj říct. Teď už to umím, snad.

STS

12. října 2014 v 20:23 | Jimmy Mindfucker
Po roce se zase konala akce, která nás všechny spojuje (promítání filmů z filmcampu u nás ve městě) a přijely moje lásky - můj muž (slovák, lol) a má nejdražší Es. (Čechanda, lol) v kompilaci STS (+F jako Zeman). V mém 2x2 metry velkém moravském pokoji bylo tak zas načas veselo!


24:42

7. října 2014 v 21:12 | Jimmy Mindfucker
Přála bych si, aby den měl přesně 42 hodin.

Abych se netřásla po kávě a abych uměla dokončovat myšlenky. A xylofon! Budu mít jednou harfu a xylofon?

Začalo to v tunelu

26. srpna 2014 v 23:12 | Jimmy Mindfucker
Někdy v srpnu 2012 jsem založila tento pitomý blog jen kvůli tomu, abych vyblila svoje zlomené srdíčko při vzpomínce na divného Estonce, který nepoužíval mobil, měl velké ruce, které byly strašně vysušené a dloubal se mnou do vosku. (A taky si zkoušel můj roztahovák namísto svého tunelu a vypadal jako levná děvka. Snad to nepoukazuje na to, že jsem s tím roztahovákem vypadala jako levná děvka, nicméně je už zlomený a ztracený, tak mě to nějak netankuje, a vlastně má moje osobnost dvě tváře - tu, kdy se oblékám jako děvka a tu, kdy se oblékám jako bezdomovec.) K příležitosti navazování mezinárodních vztahů (nebo alespoň meziměstských, před tím to byla roztomilá filozofická debata se zdravotním bratrem z Kroměříže, ale bylo to v hudebním klubu, kam chodí lidi maximálně z okruhu tří kilometrů, takže jakoby to byl někdo minimálně z Krakova a to už je sakra dálka.), a k příležitosti oslavení smutného výročí dvou let od momentu, kdy se moje angličtina zřejmě přestala vyvíjet neustálým opilým vyřváváním("We're fuckin' sober, why is everybody sober?"), dávám světu toto zoufalé zvolání:

Dívka z porcelánu

19. června 2014 v 20:01 | Jimmy Mindfucker
Mám prázdnou hlavu

A taky prázdný kufr, a to zítra odjíždím na ne-tak-úplně školní výlet. Majitel chaty, kam se jedeme ubytovat, je slovák, a když jsem mu psala své speciální požadavky na stravování a tipy na recepty, které by mi mohli uvařit namísto toho, co budou vařit mým spolužákům, byl prý smutný, že som sa mu nepodpísala. Ale vždyť jméno důležité není, důležitá je jen osobnost; a stejně se jednou nechám přejmenovat. A na Jimmy to nebude.

Ta holka nahoře na mě troufale vystrkuje prdel

9. června 2014 v 20:44 | Jimmy Mindfucker
Minulý víkend jsem viděla své oblíbené lidi! Čímž zdravím své oblíbené lidi! A Ústí nad Labem je kouzelné jako vždy. Během dvou víkendů jsem navštívila dva protipóly a teď jsem opět někde mezi nimi.

Přestalo se mi chtít spát ve vlaku. Nevíte, čím to je? Vždycky jsem se na to tolik těšila. Tedy moji poslední šestihodinovou cestu jsem spala jako zabitá, ale po částečně probděných nocích v objetí s mým spokojeně oddychujícím mužem mi snad ani nic jiného nezbývalo.
 
 

Reklama


Rubriky