mindfuck

Všichni jsme tak strašně směšní

23. května 2014 v 20:58 | Jimmy Mindfucker
Sedím si tak v klubu na sedačce, jsou tři ráno, v klíně mi leží můj muž, oba jsme ospalí a čekáme na první vlak domů. Se zájmem sleduji tancující jednotlivce, jak se pokouší tancovat d'n'b step. A oni vypadají, že si opravdu myslí, že umí tancovat d'n'b step. Nu což. Na další akci ho přeci už umím taky.

Opravdu?

Party skončila

1. května 2014 v 19:39 | Jimmy Mindfucker
Mám ráda peřiny převislé přes postel, když sahají až k zemi. Je to maličkost, ale hezky se na ni dívá - a na podlaze by se mi taky dobře spalo, dělá mi totiž radost, když jsem při zemi. Někdy

Jít domů v šest hodin ráno za světla, to jsem nezažila snad od minulého léta. A bylo to moc příjemné. V ulicích je stejné šero, jako v osm večer, ale stejně vypadá nějak jinak. Byli jsme se sluníčkem jako nějaké dva protiklady, a další den jsem spala tak dlouho, že jsme se skoro ani nepotkali. Stále nemohu dýchat a stále nedokážu spát s ponožkami, a pořád bych chtěla mít ty nejvychrtlejší ruce na světě. Taky bych chtěla víc péct a nemít chladné nohy, přestat zpívat, když si to neuvědomuju /což je pořád/ a začít pracovat v kavárně. S úsměvem!

Vzhůru nohama

28. dubna 2014 v 21:03 | Jimmy Mindfucker
světlo tma
ticho hluk
slova myšlenky
teplo zima
lidi šutry
život potrat
trest smrti mír
láska boží obrácené kříže
svoboda zajetí
asociace protiklady
interpunkce akupunktura
fuck the system

Po tmě přijde světlo

17. dubna 2014 v 15:43 | Jimmy Mindfucker
Proč ještě neumím italsky? Bylo by to hezké hned z několika důvodů. Tak třeba vyznávat italsky lásku; nebo jen tak mlčet, ale v italštině. Mlčení nám jde taky, ale vždycky je krásnější poslouchat ten příjemný hlas a myšlenky, které sděluje.

A taky ještě nemám tak vysoké boty, abych se na nich bála jít ven. Padala bych. Zastavovala se před příjezdovými cestami a musela je obcházet, protože bych se na kachličkách viklala a zakopávala. Měla platformy alespoň patnáct centimetrů a na fotkách si musela stoupat dozadu, aby lidi přede mnou byli vidět. Dnes jsem si jedny boty zničila, koupila jsem si je před měsícem. Zouvu se zásadně stylem, že jednou botou si přidržím druhou botu. A tak jsem je roztrhla. A usmála se.

Dnešek je vlastně tak trošku idylka - je půl čtvrté odpoledne, upekla jsem sušenky, máme hezké plány na večer, můj muž mi tu spí v zebrovaných peřinách a já hraju Mafii a přejíždím lidi. Mám ráda husí kůži, a taky foukání do jeho vlasů.

Je jaro, vlastně už docela dlouho, ale až teď jsem si jím vlastně jistá, i když jsem zase musela vytahovat kabát a teplé boty

Někdy

19. března 2014 v 18:54 | Jimmy Mindfucker
Někdy chci jen tak ležet ve tmě. Nebo aby mne pohltilo světlo a já byla bez myšlenek. Moje nehty jsou rudé, piju malinový čaj a v ledničce je poslední jahoda. Všechno písmo by mělo být patkové a nemůžu najít nový domov sušeným růžím, a tak si tu jen tak visí a nemá to žádný efekt.

Létající mrkvičky

3. března 2014 v 17:14 | Jimmy Mindfucker
Mít staršího bratra, pokud to není gay, šampon nebo šprt, znamená být kompletně odlišný od ostatních holek. Umíte krkat, znáte hlášky z Mafie, dokážete se zabavit, když v telce běží fotbal, znáte veškerej undeground z devadesátek a holky ve třídě jsou pro vás slepice, které si zaslouží zemřít. Slýcháváte od něj hlášky o tom, že vás v porodnici prohodili a jste cikán, nebo vás našli u popelnic, a neumíte se o sebe dost dobře postarat, protože když vás máma nechá doma samotné, na jídelníčku jsou až čtyřikrát denně míchaná vajíčka s kečupem a pizza z mrazáku, taky s kečupem. A v případě, že máte v kastrolku přichystaný špenát, na talíři vám přistane taky s kečupem. Na dobrou noc vám vymýšlí prima pohádky, které nejsou nic jiného, než převyprávěné díly Simpsonů s pozměněnými jmény. Sypete jeden interní vtípek za druhým, koukáte na Ali G-ho a dostanete natřískáno, když poběžíte za mámou a budete jí žalovat, že brácha mluví sprostě.

Láska chutná jako projímadlo

7. ledna 2014 v 20:57 | Jimmy Mindfucker
Promiňte, ve skutečnosti tak chutnal jen nálev z oliv v salátu, který jsem právě dojedla, ale jím s láskou.

Mám ráda dřepění naboso v pyžamu po sprše. S mokrými vlasy. Když se můžu hlavou opírat o koleno a cítit se, jako kdybych neexistovala. Taky mám ráda bílou barvu. Je čistá a moc příjemně se na ni dívá. Až zoufale moc bych se někdy chtěla ocitnout v pokoji s bílými stěnami, bílým nábytkem, bílým prostěradlem a bílými načechranými peřinami. Aby moskytiéry splynuly v celek a nic se navzájem nerušilo. Záclona by vlála z otevřeného okna, a nebo naopak dělala vzduchovou bublinu z ulice. Vše by prosvětlovalo slunce a ve vzduchu by byla cítit vůně nedalekého moře. Tíhla jsem vždycky k černé, ale ve skutečnosti bych nejraději seděla uprostřed světlé nicoty-
ale nebyla bych tam sama.

Noci jsou krátké

25. listopadu 2013 v 0:16 | Jimmy Mindfucker
Noci jsou krátké, jsou krátké až moc. Čas rychle utíká a já si včera ani nechtěla představovat, jak mi bude dnes touto dobou. Všechno je pryč. Nic není pryč. Piju teď z jeho hrnku a ležím v jeho povlečení. Nestačí mi to. Ani náhodou.

Ve tmě stíny nevyniknou

11. listopadu 2013 v 23:50 | Jimmy Mindfucker
Chtěli jste někdy plavat ve vatě? Já ano. Chci to udělat právě teď. Ráda bych to udělala během koncertu Beach House, které jsme viděli před 364 dny, ale já v sobě stále nosím ten pocit, že nemůžu uvěřit momentu, kdy ten koncert po měsících čekání začínal. Hudba ve mně vyvolává spoustu krásných i rozporuplných pocitů a představ, ale když jsem tenkrát v MeetFactory měla zavřené oči, viděla jsem jen tmu. Nemohla bych ani vidět nic jiného, nebe do mne skrze ten stylový klubový strop s obrácenými sedačkami vlévalo tolik krásné energie, která ve mně chvilku proudila a pak se vrátila zpátky ke hvězdám, že všechno kromě sluchu a vesmírných energií jen tak odešlo. Možná jsem do tmy padala, možná jsem v ní létala. Jak bych to mohla poznat, když kolem mě nic nebylo? Některé momenty jsou tak silné, že je člověk nemůže vnímat všemi smysly. A proto jsem měla zavřené oči, když jsme se v Ikee objímali. A v mé hlavě bylo ticho.

Nehledání vlastní identity

8. listopadu 2013 v 23:01 | Jimmy Mindfucker
Někdy je mi smutno z toho, jak moc se odchyluju od představy sebe samé. Mám své vize o tom, jak se zachovat v různých situacích, a ty pak nedodržuju. Chovám se jinak, než bych chtěla, a někdy pak nevidím nic, než chyby a zklamání. Trápí mě to, opravdu. A nebo jsem jen až přespříliš zahleděná do sebe.

Nechci dýchat

3. listopadu 2013 v 12:39 | Jimmy Mindfucker
Můj svět byl vždy nevyrovnaný, s vnitřními rozpory se potýkám odjakživa a trvají dodnes. Vždycky jsem byla puntíčkářka. Nepořádek mě rozčiloval, někdy mne pohlcoval záchvat vzteku kvůli tomu, že nemám motivaci si uklidit věci. Nechce se mi sbírat oblečení, polstář, smetí a tělo z podlahy. Můj pokoj nebyl nikdy uklizený, ani můj život.

Bolístky a šrámy

24. září 2013 v 13:17 | Jimmy Mindfucker
Tímto bych chtěla pozdravit mého drahého medvíďatého Filu, který už několik měsíců usilovně hledá tento blog. Pusinku.

Krásné chvíle přišly a odešly. Včera jsem ani nebyla schopna nic napsat, moje pokusy o napsání článku začínaly i končily větami, jako "Včera touto dobou". Před 24 hodinami už jsem přitom byla smutná a prázdná. I před 47. Teď už možná nejsem, ale stejně bych nejradši zaspala všechen stereotypní život a vrátila se ve tři ráno před Tesco a odmítala pít ochucenou vodku s lidmi, které nejsem zvyklá vidět, i když bych si na to chtěla zvyknout. Chci si zase lehnout do mokré trávy vedle neudržovaného chodníku na rušné ulici a slyšet Daft Punk. Vnímat a slyšet sebe, jak je zpívám. Slyšet nás, jak je zpíváme. Možná jen necítím to, co bych chtěla a měla, a netrápí mě to. Proč jsme se ani jednou za ten večer nepodívali na hvězdy?

Někdy nechci jít spát

18. září 2013 v 22:20 | Jimmy Mindfucker
Někdy nechci mluvit. Ani psát. Chci si užívat radost, která mnou právě prochází, ale zároveň se podělit s hezkými pocity, které jsem už dlouho nikam nezapsala. Už mě netrápí, když blízcí lidé odvěcují "A co jako" na nepodstatné otázky jen kvůli tomu, že jsou nepodstatné; už mě nemrzí, když důvěrní přátelé nejsou na mě tak milí, jak bych si přála. Možná si to zasloužím, možná ne. Přišel čas, kdy chci všechno hodit za hlavu a jít dál.

Depresivní období

14. září 2013 v 22:33 | Jimmy Mindfucker
Mám různá pojmenování prázdných pocitů podle určité denní doby a dne v týdnu.

Deprese pátečního večera
Dostavuje se, když zůstávám doma, nejdu s přáteli na pivko, nebo na nějakou akci a následně trávím čas u nějaké nekreativní činnosti, jako je Facebook. Pokud tato situace nastává v sobotu, nebo před státním svátkem, stále se jmenuje deprese pátečního večera.

"Mami, tati, jsem vegetarián."

20. srpna 2013 v 23:26 | Jimmy Mindfucker
EDIT 2015: Už je to víc jak rok, co jsem vysadila veškerý mléčný výrobky, pozvolna přestala s konzumací ryb a vajec z velkochovů. Vegan nejsem a nějaký ten čas ještě nebudu - stále totiž ve velmi omezeném množství (tzn. 1-2x za měsíc) jím něco s domácími vejci a med od známých. Chápu, že mě za to spousta veganů může odsoudit, ale třeba jen díky mně a tomu, že "jakože jím" domácí vajíčka, máma přestala kupovat ty z obchodu. A to je podle mě lepší, než striktně všechno odmítat.

--- Pokračování článku z roku 2013

Vzpomínám si na moment, kdy jsem si poprvé řekla: "Mně to maso prostě nechutná, já ho jíst nechci a nebudu". Bylo mi patnáct a kvůli úrazu jsem tvrdla přes Vánoce už tři týdny doma, a to mě ještě další tři měsíce čekaly. Tenkrát mi to vydrželo čtvrt roku, a nějak striktně jsem to nedodržovala. Pořádně jsem to porušila až svým prvním tatarákem v životě, byl možná duben, nebo květen.
O rok později jsem "do toho" spadla znovu. Začínalo jaro (pokud se tak tomu dalo říkat v těch minus deseti) a mně se představa toho, že se mi v puse porcuje zvíře, začala hnusit zhruba tolik, jako představa, že ještě pomalu na jatkách, těsně před porážkou, se do těch kuřat, která už visí dávno hlavou dolů, sypou hormony. Po pár měsících jsem si to striktní vegetariánství potvrdila tím, že jsem si na jedné oslavě nabrala šílené množství tataráku (pravděpodobně posledního v životě) a z kombinace tataráků s pitím, jsem celou noc strávila na záchodě s kýblem u pusy. Od té doby jsem ještě snědla asi tři kolečka vysočiny, kousek nějaké sekané, kterou mi objednali a já měla fakt hlad a dva šneky se slaninou, a v budoucnu se chci vzdát úplně všech živočišných produktů a stát se veganem.

Vlakové radovánky s důchodci

10. srpna 2013 v 9:30 | Jimmy Mindfucker
Článek je přiřazen k tématu týdne: "Zážitky z MHD"

Na úvod se musím přiznat, že následující zážitek se netýká až tak MHD. Jeli jsme courákem do jednoho polského městečka v pohraničí, už to bude pár let, a blížily se volby. Volební kampaně byly v plném proudu, byla jsem malá, tak už si ani nevzpomínám, co přesně za volby to bylo, ale tenkrát se to docela řešilo.

Časy se mění

8. srpna 2013 v 18:58 | Jimmy Mindfucker
Když jsem byla malá, myslela jsem si divné věci. Každý měl svoji realitu posunutou podle toho, jak debilně roztomilej zrovna byl. Moje kamarádka si myslela, že když cestuje do jiného státu, cestuje po silnici uzavřené v plastovém válci mezi planetami. Česko byla planeta. Chorvatsko jiná planeta. A po cestě koukala na hvězdy.

Mám dva starší sourozence, ale když mi byly asi čtyři, tak jsem to tak nepociťovala. Byli akorát větší. Myslela jsem si, že jsme se narodili ve stejný moment, a máma nás vozila v tom trojitém kočárku. Vybavuju si dokonce i moment, kdy jsem nad tím uvažovala - na ulici kousek od našeho domu, šla jsem asi zrovna s babičkou. A musela jsem být hrozně mrňavá.

Nazdar. Ahoj. Čau

27. června 2013 v 23:03 | Jimmy Mindfucker
Jimmyho projekt: "Poznej lidi okolo sebe očima druhých".

Jmenuji se Bohdana, je mi 120, můj kluk je odporná prachovka a moje máma se neumí oblíkat. Miluju One Direction a Jimmy si v souvislosti se mnou kromě obrovské fotky psího exkrementu často vybavuje fotku, jak ve třinácti pařím na oslavě své kamarádky a líbám nafukovací balonek s nápisem Justin. Dřív jsem hrála basket a Jimmy si přes rok myslel, že jsem kluk. Pak, že jsem ošklivá holka. Teď vypadám docela jako člověk, ale radši na mě nekouká.

(Praha žije!)

11. června 2013 v 23:11 | Jimmy Mindfucker
Vrátila jsem se po čtyřech dnech v Praze, kam se samozřejmě v nejbližší době přestěhuju a budu jezdit co nejvíc metrem, pak mi bude špatně a snad neskončím znovu na nádraží na Smíchově, když nerozumíme nočním linkám. Cítím se kouzelně, nekonečně, a zároveň opomíjeně a zmateně. Přestává mě bavit utvrzování autorit v okolí, že jim nejsme rovni, to, jak nás srovnávají s ostatními a to, jak se v minutě dokáže všechno zničit. Vyčítám si, že házím vinu na ostatní, když vinu neseme všichni, jen jinak. Neberte si mne do teamu.

Tralaláček

6. června 2013 v 22:38 | Jimmy Mindfucker
Nevím, kde beru tu sílu ještě psát články, pobíhám tu s polomokrýma vlasama, nemám zabalený věci, fůru práce a asi tak za šest hodin vstávám.

Neudělala jsem ústní maturitu z angličtiny /Jakože možná jo, ani nevím, stejně maturuju až za tři roky, tak na tom ani nezáleží - zkoušela jsem si to ještě s jedním spolužákem dnes v hodině/, už čtyři dny si slibuji, že přidám nové fotky do Fotodeníku, což udělám asi až ve středu odpoledne. Do pondělí jsem v Praze a pak mě čeká asi nejvíc písemek v historii lidstva.

Všecko bude fajn.

30. května 2013 v 22:11 | Jimmy Mindfucker
Všeckovyjdevšeckovyjdevšeckovyjdevšeckovyjde.

Lidi nenávidí svoje matky, já nenávidím matku někoho jinýho. Oh well, whatever, nevermind.

Solemnizebitch, všecko v pohodě. Žejo. Jsme absolutně OK.

A všecko vyjde.

Naprosto všecko.

Věříte tomu? Já jo. A hned zítra. Zítra už budu mít lístky doma, žejo. Anoanoanoanoano

Kurva. :)

O hokeji

4. května 2013 v 21:56 | Jimmy Mindfucker
To jsem vám ještě neříkala? Před víc jak rokem jsem se začala učit švédsky. (A před rokem jsem taky přestala. Cheche.) Z jednoho prostého důvodu, vezmu si nějakého člena Cult of Luny (švédská kapela) - jakéhokoliv, který na mě zbyde - a budeme spolu ve Stockholmu žít šťastně, dokud si nenajdu nějakou posedlost.

Ideální muž

1. května 2013 v 21:58 | Jimmy Mindfucker
Je čas připravit vám někoho, kdo mě bude vždy držet nad vodou a dávat mi naděje. Hledám totiž ideálního muže. (Nebo Sherlocka v podání Bena Cumberbatche, to je v podstatě totéž.) Občas o něm napíšu nějaký střípek, ale musím o něm napsat nějaký opravdový profil, abych věděla, jak se moje požadavky změní za pár měsíců a let.

Ach ano, následující popis bude platit jen v případě, že si Sherlocka nevezmu.

Vybordelení + videoklip

1. dubna 2013 v 12:37 | Jimmy Mindfucker
Jen organizačně: Fotky z Itálie postnu během týdne, mám toho teď po návratu fakt hodně... A taky o moc nepřicházíte, protože to byla zkrátka obyčejná dovolená, o které se nedá moc říct. (Ale ano, jsem přeci nejlepší, poutavá, úžasná, wanna-be-like-Agaata-Hanychovaaa a proto vás to bude šíleně bavit! Vysmátý smajlík.)

Lav vil tér as epárt, vole.

16. března 2013 v 20:41 | Jimmy Mindfucker
Když jsem se v mládí rozhodovala, co dělat, prostituce pro mě byla jasná volba. To rozhodně ne, ale ráda jsem si v šesté třídě hrála na gothičku. Vlastně jsem ve dvanácti vypadala takhle (a zvláštní na tom je, že mě na tom hřbitově fotila máma a měla ze mě asi větší radost, než teď) a nějak se dostala k tomu, že Joy Division, post-rocková kapela, je věc, kterou mají gothici rádi. A já je taky měla ráda, protože gotyk pyčo šís lost kontrol zdar vole hřbitov. Ale pak jsem Divize dost dlouho neslyšela, až do -

 
 

Reklama


Rubriky